Ivo Macek
Už druhým rokem řídí Muzeum Prahy, jehož hlavní budova na Florenci bude po rekonstrukci otevřená letos na přelomu jara a léta. Muzeum, jehož posláním je mapovat, uchovávat, vystavovat a využívat ke vzdělávání veřejnosti vše, co se týká tisícileté historie našeho hlavního města, nyní pod jeho vedením prochází velkými změnami.
V průběhu dalších let se ještě rozšíří do další velké budovy v blízkosti té původní, do Desfourského paláce na Florenci. Především jeho budoucnost a využití mne v rozhovoru s Ivo Mackem zajímala. Ale nejen to.
Mnozí kolem této nenápadné budovy chodíme léta, aniž bychom věděli, co vlastně skrývá a jakou má pro město hodnotu. Jakou tedy?
Jedná se o neoklasicistní obytnou budovu, palác rodiny Desfours – Walderode. Stojí už skoro dvě století, ale výrazných rekonstrukcí se nikdy nedočkala, a to je z hlediska uchování původní architektury a výzdoby vlastně dobře. Bohužel bylo v roce 1983 zbouráno západní křídlo paláce, když se stavěla tiskárna pro tehdejší Rudé právo. A paláci hrozila i úplná demolice – kvůli výstavbě pražské magistrály. Za minutu dvanáct se jej podařilo zachránit a prohlásit za kulturní památku. Od roku 2020 je v majetku našeho muzea. Až nyní, po schválení investice města Prahy za tři čtvrtě miliardy korun, můžeme začít. Architektonickou studii pro nás momentálně připravuje studio Jakuba Cíglera a společně tu chceme vytvořit interaktivní science centrum muzejního typu, které přiláká Pražany, návštěvníky z celé republiky, ale i ty zahraniční.
Můžeme do paláce „nahlédnout“ už teď vaším prostřednictvím?
Navzdory současnému havarijnímu stavu slibuje palác velkou budoucnost. Budova není muzejního typu, nemá zatím žádné typické prostory vhodné pro expozice. Zároveň jsme zjistili při podrobných přípravách na studii, že palác není vinou administrativního pochybení z 80. let zapsán jak kulturní památka. Tedy celé dekády nebyl chráněn a všichni se odkazovali na špatné historické prameny. Upozornili jsme na to Národní památkový ústav, kterému aktivně pomáháme, o znovu zapsání této památky, ale posoudit to bude muset Ministerstvo kultury ČR.
Dominantou paláce je schodiště, jeho obrovská konstrukce prochází téměř všemi podlažími a tvoří doslova „páteř“ budovy. Právě díky tomu, že palác nebyl v minulosti dramaticky přestavěn, se zachovalo mnoho původních fragmentů – od kovaných zábradlí a pantů po unikátní stropní malby. Plán rekonstrukce počítá s tím, že levá část paláce, ta blíže Florentinu, bude sloužit pro kanceláře a zázemí muzea, které je teď v prostorách v centru Prahy, kde musí platit vypořádání dědicům a spoluvlastníkům objektu. Větší, pravá část, orientovaná směrem k hlavní budově našeho muzea a k magistrále, se promění ve veřejný prostor. Velké a zajímavé plány máme i s půdním prostorem paláce, kde by mohla vzniknout kavárna s unikátním výhledem na Prahu.
Jaká je nyní situace, kdy rekonstrukce začne?
Samotná rekonstrukce by mohla začít v následujících letech a trvat asi pět let. Záleží samozřejmě na mnoha okolnostech, i na jednáních s památkáři, jsem ale optimista. Bude to jeden z největších kulturních projektů v Praze. Dlouho jsme nevěděli, zda se nám podaří získat finanční prostředky, ale přesto jsme to riskli a nechali si zpracovat architektonickou studii, i když jsme neměli schválenou investici. Práce na ní trvaly něco přes rok a v současnosti ji dokončujeme. Risk nám ale vyšel, magistrát nakonec schválil rekonstrukci paláce jako jedinou velkou kulturní investici pro další období a tím, že studie už je připravená, nám to umožní rychlejší zahájení projektu.
A nejde jen o samotnou budovu paláce. Je totiž součástí projektu revitalizace celého okolí Florence, v rámci již existujícího projektu s názvem Florenc21. Naším cílem je vytvořit otevřený prostor pro Pražany i návštěvníky města. A i pro ty zahraniční bude výhodné nové železniční spojení mezi letištěm a Masarykovým nádražím, které v rámci projektu Florenc21 vznikne.
Ivo Macek
Jak Muzeum Prahy Desfourský palác využije? Bude to zřejmě hodně velká plocha?
Pro nás je to obrovská výzva. Chceme využít všech pět podlaží nad zemí i dvě podzemní patra. Naše historická budova má totiž velmi omezené výstavní plochy, a tady jich získáme mnohem více. Veřejná část paláce se stane novým interaktivním muzeem pro rodiny s dětmi, zvídavé a hravé dospělé i ty, kteří chtějí víc než jen tradiční prohlídky muzea s vitrínami. Inspirací jsou moderní zahraniční muzea, kde se historická fakta propojují se současnými tématy, minulost se současností. Lidé zjistí všemi smysly, jak město Praha žije a dýchá. Konkrétní podoba expozic zatím zůstává otevřená, mělo by jít o moderní prezentaci Prahy jakožto dynamického města. Naší vizí je vytvořit „science centrum muzejního typu“, první svého druhu v České republice.
Velká pozornost se zaměří na rodiny s dětmi a témata, která osloví všechny generace. Cílem je vytvořit kulturní centrum, živé místo. Kam si lidé zajdou nejen za výstavou, ale třeba i na rande nebo na kávu nebo stráví čas při čekání na vlak.
Kromě rekonstrukce Desfourského paláce na Florenci máte ale plány i na další velké akce, jako je rekonstrukce domu U Zlatého prstenu či nová expozice v hlavní budově. Slavný Langweilův model Prahy zůstane tam?
Ano, zůstane, ale už nebude vystaven vcelku, jako byl doposud. Vystavíme ho rozložený na 11 dílů, v atypických kulatých vitrínách. Tak, aby si všechny části mohli lidé obejít a podívat se ze všech stran i na detaily, což doposud nešlo. Je to nápad paní doktorky Bečkové, předsedkyně Klubu za starou Prahu. Nová výstava v historické budově se bude točit kolem Langweilova modelu a doby, kdy vznikal. Ukáže Prahu 19. století, která byla pomalejší a klidnější, takže bylo například možné věnovat se takovémuto koníčku a vytvořit dílo, které je dodnes inspirací.
A Clam-Gallasův palác? Mělo tam původně být muzeum pražského baroka, ale to se mění. Proč?
Tato krásná a cenná budova v Husově ulici má bohužel své limity. Vzhledem k památkové ochraně nebylo možné provést při rekonstrukci výraznější vylepšení z hlediska vzduchotechniky, to znamená, že palác vlastně nemá regulované klima nebo ho nemůžete garantovat v jednotlivých sálech. Tím pádem nelze vystavovat originální předměty. Baroko, to jsou obrazy na plátně, dřevěné předměty – nábytek, truhly, které potřebují stabilní teplotu. V současné době se tam konají palácové prohlídky a krátkodobější výstavy různého uměleckého charakteru jako Umělecké besedy, současného designu Nový zboží, v tomto roce nás čeká výstava Hollaru, kdy současná tvorba nemá takové požadavky na klima.
A do budoucna plánujeme proměnit Clam-Gallasův palác na takzvaný „Palác skla“, protože sklo je materiál, kterému nestabilní klima nevadí. Připravujeme expozici věnovanou současnému sklu
Abychom byli také trochu osobnější, povězte mi, který obor v rámci Muzea Prahy je vám nejbližší?
Jsem původně geolog, mineralog, pracoval jsem dříve v Národním muzeu na Mineralogicko-petrologickém oddělení. Takže je mi blízká i archeologie, se kterou má můj obor hodně společného, jelikož archeologie geology potřebuje.
A tady v Praze máme kompetenci provádět archeologický výzkum, i když jej dominantně provádějí soukromé subjekty. Ale kdekoli se na území Prahy najde nějaký archeologický nález, musí jít k nám do muzea. Na to je zákon. Nemáme bohužel dostatečně velký tým, takže zpracování všech těchto nálezů vázne, a to je věc, která mne mrzí, stejně, jako že se v minulých letech archeologický výzkum utlumil. Nicméně to chceme do budoucna změnit. Představte si, že v rámci muzeí máme největší archeologické sbírky, máme skoro 900 000 sbírkových předmětů.
A co byste si přál pro Muzeum Prahy do příštího roku?
Na muzejnictví mě fascinuje propojení minulosti se současností a hledání nových cest, jak přiblížit historii moderním návštěvníkům. Vzhledem k tomu, že jsem se předtím výrazně podílel na procesu stavby nových expozic do Hlavní budovy Národního muzea, rád bych, aby se nám podobné oživení podařilo i v Muzeu Prahy. Jeho hlavní budovu na Florenci budeme znovu otvírat někdy na přelomu jara/léta dle výsledků veřejných soutěží.
A těším se i na další Muzejní noc 14. 6. 2025, kterou jsme si jako Muzeum Prahy vzali znovu do své gesce od Národního muzea. Její koncept se nám po covidové pauze podařilo už loni krásně oživit, tak snad se povede i letos.
Martina Fialková