Potřebujeme ho jako sůl. Lidé vždy takový pohled potřebovali, a to i v dobách zdánlivě poklidných, jakým byl závěr devatenáctého století či první roky toho dvacátého. Jaká to byla léta? Výstava, kterou můžeme navštívit v Galerii České spořitelny v Rytířské ulici, nám tuto dobu přiblíží z té přívětivé stránky.
Představuje tu díla českých malířů, osobností této doby, jako byli Alois Kalvoda, Josef Ullmann, Stanislav Lolek, Jakub Obrovský a dalších umělců, jejichž díla má Česká spořitelna ve svých sbírkách. Jde převážně o zobrazení české krajiny, její přírody, někdy hostící skupinky výletníků, jindy s výjevy pasoucích se ovcí, vždy však vzbuzující pocity krásy a poklidu.
Projížďka v loďce, 1924, František Jakub (fota: Oto Palán)
Co k takovému vyjádření tehdy umělce vedlo? Kurátorka výstavy, Duňa Panenková, ke svému výběru říká: „Malíři, jejichž díla vystavujeme, se narodili pár let od sebe, nejstarší Ferdinand Engemüller byl ročník 1867, nejmladší Jakub Obrovský pak 1882. Doba, kterou žili, nebyla selankou, jak se dnes naivně vzpomíná. V Evropě se bojovalo jak u Hradce Králové, tak u Paříže, Itálií táhl Garibaldi. Blížil se konec století, což u některých lidí vyvolávalo melancholii a strach a v překotném lidském konání hledali symboly zmaru. Rostla města, vznikal a rychle se rozvíjel průmysl, dramaticky se měnila sociální struktura států a umělci – spisovatelé a básníci a souběžně malíři a sochaři na vše reagovali. Ti odvážní volili postupně nové směry, které ve 20. století ukončily vládu historismu. Byli tu však i ti, kteří hledali stabilitu. Reagovali na impresionismus, někteří z nich se dostali do nového proudu vznikající secese, poslední odnože historismu, která pak formovala nejen malířství, ale odrazila se i v architektuře.“
Ovce na pastvě, Stanislav Lolek (fota: Oto Palán)
Atmosféru neklidné doby můžeme ve vystavených obrazech vycítit, přestože výjevy na nich jsou poetické. Možná však jsou právě takové, že malíři, kteří je tvořili, tušili, že jimi zobrazovaná idyla brzy vezme za své. Stalo se tak v roce 1914, vypuknutím první světové války. Díla, se kterými se tu seznamujeme, vznikala na samém začátku 20. století, kdy většina obyvatelstva stále žila na venkově, ale krajina byla zároveň i nosné téma v umění.
Na květnici, Jakub Obrovský (fota: Oto Palán)
V prostoru galerie vynikají na čelní stěně rozměrné práce Františka Jakuba Píseň přírody, Jaro a Vinobraní. Je na nich patrná škola Vojtěcha Hynaise, u něhož Jakub studoval na pražské Akademii. Věnoval se převážně alegorické malbě a v tomto stylu jsou i jeho další výrazná díla. Můžeme je vidět také například v dnešní budově Městského úřadu Prahy 2 na Vinohradech, dříve prezidia Městské spořitelny. František Jakub byl ve své době velmi uznávaným umělcem s úspěchy na výstavách doma i v Evropě.
Dalším dílem, které zaujme na první pohled, je Večerní krajina s břízou, práce Ferdinanda Engelmüllera. Umění zachytit náladu, kouzelný okamžik rozhraní soumraku a temného šera, postihnout duši krajiny, se naučil u Julia Mařáka, u nějž na Akademii studoval. Později se zdokonalil studiemi v Německu i Francii, v roce 1908 byl jmenován členem pařížské Union internationale des Beaux Arts. Pak vedl svoji vlastní malířskou školu v Loretánské ulici a vystudovala u něj řada význačných českých krajinářů.
Chalupy u rybníka, kol.1910, Josef Ullmann (fota: Oto Palán)
Asi nejpočetněji je na výstavě zastoupen Josef Ullmann, opět žák Mařákův, studoval i u Maxmiliána Pirnera. Jeho vesnické motivy – Mlýn, Náves, Staré Strání, Chalupy u rybníka jsou impresionisticky laděné, nebe odrážející se ve vodě, přívětivé světlo i krajina tvoří harmonický celek.
Zajímavou postavou je i Stanislav Lolek, původně student lesnictví a kreslení lesních map, který se vypracoval k osobitému stylu opět u Mařáka na Akademii a na zahraniční studijní cestě, kterou podnikl spolu s Antonínem Slavíčkem. Nejprve do Paříže, sám pak putoval přes Belgii a Německo do Dalmácie a zpět na rodnou Moravu, kde žil a tvořil. I jeho dílo ovlivnil impresionismus a také secese. Znám byl zejména jako specialista na zvířecí motivy – byl vášnivým lovcem. Snad nejznámějšími jeho kresbami se staly ilustrace, které doprovázejí Těsnohlídkovu Lišku Bystroušku, která inspirovala Leoše Janáčka k napsání stejnojmenné opery.
Výstava připomene zajímavými díly také autory, jako byli Alois Kalvoda či Jakub Obrovský a Hugo Boettinger. Mnohé z prací, zde aktuálně vystavené, byly pro tuto příležitost a pro další zachování nově restaurovány.
Galerie České spořitelny do 31. 12. 2024, vstup volný
Martina Fialková