Nástropní freska v Colloredo-Mansfeldském paláci.
Galerie hl. města Prahy pro podzimní sezonu připravila hned dvě velmi lákavé události. První z nich je znovuotevření budovy Colloredo-Mansfeldského paláce s jeho unikátními freskami, tou druhou pak zahájení rozsáhlé výstavy malíře – světoběžníka Jaroslava Čermáka v prostorách Městské knihovny.
Tato výstava zahajuje 4. listopadu, a je první retrospektivou Čermákova díla po téměř sto letech. Colloredo-Mansfeldský palác je návštěvníkům přístupný od 4. září. Obě dvě události stojí za pozornost.
Mýty evropské reality
Tak zní název retrospektivy malíře – dobrodruha Jaroslava Čermáka. V 19. století patřil k nejslavnějším českým umělcům v zahraničí. Vystavoval po boku předních malířů své doby a jeho díla se objevovala nejen v Paříži, ale také v prestižních sbírkách v Bruselu a Antverpách, tehdejších centrech evropské malby. Coby první český Pařížan inspiroval Kupku, Muchu i Toyen. Bretaňské pobřeží zmapoval při svých plavbách lépe než kdejací tamní námořníci. Na Balkáně pomohl definovat národní sebeuvědomění a dodnes je tam ikonou. Jenže po Čermákově smrti se začal význam jeho práce proměňovat. V českém prostředí se stále silněji prosazoval obraz vlasteneckého a slovanského malíře, v zahraničí začal z historické paměti ustupovat dobovému trhu a mezinárodní kritice. Na příčiny rozdílného vnímání umělcova díla se pokusí výstava odpovědět šíří svého záběru v celoevropském kontextu i různými úhly pohledu.
Jaroslav Čermák, Marina z Roscoffu, 1870 (GHMP)
Kdo byl Jaroslav Čermák
Bylo mu dáno pouhých 47 let života, během nějž však zanechal rozsáhlé a mimořádně pozoruhodné dílo. Narodil se v roce 1830 v Praze v rodině lékaře a sběratele obrazů. Nemoc jej jako chlapce dlouho omezovala v pohybu, a tehdy začal jeho zájem o kreslení. Talent jej dostal na pražskou Akademii, ale nespokojenost s tehdejší výukou ho v 19 letech dovedla na další studia do ciziny. Přes zastávky v německých městech do Antverp, pak do Bruselu, kde studoval u významného profesora Gallaita. To se již mladý a pro umění zapálený dobrodruh zajímal o historickou malbu, jejímž byl tehdy Brusel centrem. Čermák při ní využíval znalosti regionů, kterými prošel. V Gallaitově ateliéru pochopil, že český malíř nemusí být odkázán pouze na domácí publikum. Další logickou zastávkou pak byla Paříž, kde se mu brzy začalo dařit. Vystavoval na prestižních Salonech, jeho díla kupovali bohatí mecenáši, stal se známým umělcem v době, kdy mu ještě nebylo třicet. Namísto aby využil svých pařížských úspěchů, se však Čermák vydal opět na cesty. Nejprve do Dubrovníku a pak na rozbouřený Balkán. Pohyboval se zde mezi Černohorci a Hercegovci bojujícími proti Osmanské říši a poznával jejich drsný život. Byl přijat na černohorském knížecím dvoře. Kreslil, skicoval, aby pak tyto zkušenosti přetavil v monumentální plátna ve svém pařížském ateliéru. Po vzoru slavného básníka lorda Byrona si bral za náměty svých romantických obrazů situace, které vytvářela turecká nadvláda a osvobozenecký boj zdejšího obyvatelstva. V těchto dílech tak Čermák dokázal propojit českou zkušenost z habsburské nadvlády s mezinárodním uměleckým světem poloviny 19. století. Šéfkurátorka GHMP k jeho dnešní výstavě říká: „V kontextu současných událostí v Evropě nás nutí přemýšlet, jak obrazy utvářejí naše představy o hrdinství, nepříteli i nás samých.“
Jaroslav Čermák, Dalmatská svatba, 1875 (GHMP)
Neustálá potřeba změny a nové inspirace malíře v 60. letech 19. století dovedla na jih Francie i do Pyrenejí, či do Itálie. Odmítl nabízené vedení Akademie v Praze a usadil se ve francouzské Bretani. Vlastní dům a ateliér měl však i v Paříži. Po předčasné smrti v roce 1878 byly jeho ostatky převezeny do Prahy.
Podobizna Hippolyty Gallaitové, 1863 (GHMP)
Mnohaletá příprava retrospektivy
Galerie hlavního města Prahy ve spolupráci s Národní galerií začala na přípravě současné výstavy pracovat už před několika lety. Nejen jednat o výpůjčkách ze zahraničních galerií, jako jsou Musées royaux des Beaux Arts de Belgique, KMSKA v Antverpách, Musée de la Vie romantique v Paříži, Amsterdam Museum či Národní galerie Praha. Ta zapůjčila 53 Čermákových děl, která bylo nutné restaurovat. Současně díla prošla i restaurátorským výzkumem. „Dnes chceme mapovat osudy J. Čermáka a také jeho uměleckou kariéru a odkaz na základě současných parametrů a uvést na pravou míru některé legendy, které ne zcela odpovídají realitě, stejně jako interpretace jeho díla minulým režimem,“ říká ředitelka GHMP Magdalena Juříková.
Výstava Jaroslav Čermák – mýty evropské reality ve výstavních prostorách GHMP – Městská knihovna, Mariánské náměstí 1, od 4. 11. 2026 do 28. 2. 2027.
Martina Šonská Fialková