Mihotání, cyklus Pole, Václava Zouplnová
V letech 1970–1980 Václava Zouplnová absolvovala soukromé studium u akademického malíře Františka Nedvěda a od roku 1983 působila jako lektorka kresby a malby pro děti v Praze.
Její tvorba zaujme na první pohled a s každým dalším se vrývá do paměti. Smyslem její malířské tvorby je vyjádření intuitivní reakce na dění kolem sebe a hledání odpovědi na věčnou otázku existence člověka. V roce 1992 byla přijata do Unie výtvarných umělců, od roku 1993 je členka Nového sdružení Pražských umělců. Malířka své kresby a obrazy vystavuje samostatně i kolektivně jak v České republice, tak i v zahraničí.
První mrazík, rok 2013, Václava Zouplnová
Proč maluji? Mám velké štěstí, že mohu být svědkem ranního východu slunce, když u nás na polní cestě v jinak opravdu sychravý den, vystrčí své první paprsky z mlhy. Nad zoraným polem se v ten okamžik zastaví čas, ale já vím, že musím být na svém bicyklu na druhé straně při své každodenní cestě. Ta se ale stává nicotnou oproti vrcholkům brázd a celé té scenérii. Čas jako by protestoval a přetahoval se o to malé zastavení, tak malé, že by ho nikdo nezměřil. Přitom jeho dopad má pro mne hodnotu nekonečna, smíření a štěstí, které mě naplňuje po zbytek celého dne.
Výstava v galerii v přízemí Novoměstské radnice trvá do 29. 11. 2026, otevírací doba út– ne 10.00–18.00.
Z radosti, rok 2016, Václava Zouplnová