Sté výročí narození Stanislava Libenského (1921–2002) mapuje nová výstava v Uměleckoprůmyslovém museu. Je pojata jako hold tomuto světově uznávanému umělci, který posunul československé umělecké sklářství do nejvyšších dimenzí. Muzeum tentokrát z obsáhlého odkazu Stanislava Libenského představuje jeho práce pro sakrální architekturu. Neodmyslitelnou souputnicí mu byla po roce 1950 Jaroslava Brychtová, která se podílela i na většině těchto zakázek. Díla, která se stala součástí sakrálních prostor, a která společně vytvořili mezi lety 1964–2003, tvoří vrchol jejich společné tvorby.
Jaroslava Brychtová a Stanislav Libenský
Prostor, který architekt výstavy Dušan Seidl pojal jako napodobení interiéru kaple či chrámu, vyzývá k tichému pozorování a rozjímání nad účinkem viděného. Název VIA LUCIS evokuje titul známého díla Jana Amose Komenského – Cestou světla. Světlo je symbolem cesty k víře. Je ale také prvkem, který je pro architekturu sakrálních prostor i její samotný smysl určující, podobně jako pro uměleckou tvorbu užívající sklo. Toho si byla dvojice autorů – uměleckých sklářů – plně vědoma.
Pohled na realizovná okna Stanislava Libenského a Jaroslavy Brychtové ve východním křídle hradu Špilberk
Výstavní celek je postaven na řadě Libenského návrhů a studií, maleb i kreseb, které určovaly charakter budoucího sklářského díla: Studie v tomto případě nejsou jen přípravnou fází, ale samostatným uměleckým dílem. Vyzdvihují osobní vklad Libenského do spolupráce s Brychtovou. Jejich převod do výsledné trojrozměrné podoby zajišťovala často Jaroslava Brychtová, sama nebo s týmem dílenských mistrů ve sklárně v Pelechově u Železného Brodu. Dominantu výstavy tvoří Libenského návrhy pro Svatováclavskou kapli ve svatovítské katedrále, které získalo Uměleckoprůmyslové museum nedávno do svých sbírek. Jak vznikal návrh na tato dvě rozměrná okna v měřítku 1 : 1 (realizace 1964–1968), dokládá i archivní fotografie. Vidíme na ní Libenského na štaflích a dozvídáme se, že si kvůli práci na této zakázce musel nechat o patro zvýšit svůj ateliér. Libenského a Brychtové přístup k jednotlivým prostorám můžeme porovnat i na návrzích pro kapli v Horšovském Týně (1988) nebo osmi oken kaple na brněnském Špilberku (2001–2003). Této realizace se umělec již nedožil, Jaroslava Brychtová ji dokončila sama. Všechny tyto práce jsou svébytným, neortodoxním přístupem obou zcela ojedinělé, dvojice při nich využila unikátně i novou technologii, stavovaný skleněný reliéf.
Návrhy oken pro katedrálu sv. Víta
Práce s novými technologiemi, do té doby nevídané postupy a invence hraničící s genialitou ostatně charakterizují přínos Libenského i Brychtové pro umělecké sklářství vůbec. Jejich společné výstavní realizace na světových výstavách Expo Brusel (1958), Montreal (1967) nebo v Ósace (1970) uváděly v úžas jak odbornou veřejnost, tak návštěvníky. Stěžejní význam měla tato dvojice i pro novou generaci sklářů, které oba vychovali při svém působení na VŠUP i dalších uměleckých školách či v praxi.
Stanislav Libenský maluje návrhy oken pro katedrálu sv. Víta
Aktuální pražská výstava přibližuje méně známou část tvorby obou umělců, spojení experimentálního sklářského díla s rekonstrukcemi významných historických prostor. Výstavu ale doplňuje i několik prací jiného rázu – a to autorské komorní plastiky, doma i ve světě nespočetněkrát vystavované a oceňované. Vévodí jim působivý mohutný reliéf Srdce, tavené, broušené a leštěné sklo ve formě na kovovém soklu, ukazující souvislost s pozdějšími sakrálními pracemi. Jsou tu i další fotografie Libenského a Brychtové, pořízené přímo v prostředí chrámů, které dotvářejí celkovou atmosféru výstavy.
Plejády skla 1947–2019
To je název dlouhodobé expozice v Uměleckoprůmyslovém museu, která se nachází na stejném poschodí. Výstava VIA LUCIS k ní tvoří aktuální doplněk. Expozice představuje část světové proslulé sbírky skla, kterou UPM vlastní, vztahující se k druhé polovině 20. a začátku 21. století. Jde o tzv. autorské sklo, tvorbu, která není určená k masové ani manufakturní výrobě a vzniká v jediném artefaktu, případně o tzv. konceptuální design, kdy vzniká pouze malá, luxusní série. Expozice návštěvníkům názorně přibližuje, čím a v jaké době tyto exkluzivní práce iniciovaly vývoj autorského skla ve světě.
Okna v klášteře sv. Jiří
Najdeme zde i velké skleněné plastiky navržené do konkrétních interiérů pro světové výstavy Expo, které zejména české sklo proslavily. Výběr klíčových děl z různých desetiletí doprovázejí vysvětlující texty. Jsou to dva sály zhmotňující v desítkách vystavených prací tak abstraktní pojmy jako je krása, estetika, úžas, fantazie. A tyto kategorie se spojují s objevností v použité technologii i provedení. I zde se několikrát setkáme s díly dvojice Libenský – Brychtová, ale seznámíme se s uměním desítek dalších českých uměleckých sklářů, jejich současníků i následovníků téměř až po dnešek.
VIA LUCIS i Plejády skla dlouhodobě v 6. patře budovy Uměleckoprůmyslového musea, 17. listopadu 2
Martina Fialková