Může se zdát, že hudební odkaz doma i ve světě nejhranějšího českého hudebního velikána je za 117 let od jeho smrti již dostatečně probádán. A to všemi směry, i pokud jde o jeho skladby pro klavír. Dvořákovo kompletní klavírní dílo bylo nahráno nejméně již čtyřikrát – na vinylové desky i na CD. Přesto však několik skladeb či jejich částí doposud na žádném zvukovém nosiči nevyšlo, z nejrůznějších důvodů. A právě tyto neznámé skladby si můžeme zcela poprvé ze záznamu poslechnout, a to v podání předního českého pianisty Tomáše Víška. Jeho nová nahrávka k letošnímu 180. výročí narození Antonína Dvořáka vznikla za podpory britské Dvořákovy společnosti pro českou a slovenskou hudbu. A je to počin nejen chvályhodný, ale i velmi zajímavý.
Na CD se ocitlo hned 18 skladeb, motivů či skic. Okolnosti jejich vzniku a důvody, proč doposud unikaly zachycení na desku či CD, objasňuje v bookletu sám interpret. Je ostatně autorem disertační práce na téma klavírní dílo A. Dvořáka, a odtud dosud nenahrané objevy vycházejí.
Zvláštním paradoxem je, že se na CD ocitají hned čtyři skladby nesoucí název či označení polka. Dvě jsou z úplných skladatelských začátků, jedna naopak jeho poslední skladbou pro klavír. Tímto tancem se ve svém díle, jak známo, ponejvíce zabýval Bedřich Smetana, sám tanečník a milovník polky, zatímco doménou Antonína Dvořáka byly později naopak valčíky. Najdeme tu i půvabnou, snad neprávem Dvořákem z výběru jeho známých klavírních Silhouett vyřazenou tu s číslem VII. Zajímavým dokladem doby je i klavírní Směs z opery Král a uhlíř nebo skica k původní verzi jeho slavné Humoresky. Raritou je také Dvořákův pokus o novou americkou hymnu, o kterou byl žádán. I o každé další skladbě lze napsat něco zajímavého, lepší však je si CD poslechnout. Uvolněnost, hravost a krása hudebních nápadů nezapřou Dvořákovu skladatelskou erudici i na malých plochách. Ty navíc, v podání Tomáše Víška, který je schopen dodat každé notě přesný význam, každé skladbě originální a okamžitě uvěřitelný výraz, přinášejí možnost až intimního seznámení se skladatelovými myšlenkami. CD není tedy zdaleka jen doplněním dosud bílých míst ve Dvořákově odkazu.
Vydala Arcodiva
Martina Fialková