Vladimír Stibor a kolektiv: Cesta k hoře úsvitu – Almanach české poezie 2020
Připutovala ke mně půvabná knížka, kde se na titulní stránce k nebi vzpíná záhadná Hora úsvitu a uvnitř ji doplňují další křehké a něžné ilustrace Jitky Píšové. Almanach české poezie, který vydává dlouholetý ctitel veršů volných i vázaných, Vladimír Stibor s pomocí svých přátel (& kolektiv).
Je to úctyhodná práce, která sestává z komunikace s několika desítkami autorů z celé republiky a pokaždé i několika českých básníků žijících v zahraničí (letos Slovensko, Švédsko, Austrálie, Německo i USA). Pročítání, vybírání a vyhodnocování, co nejlepšího z jejich tvorby toho roku zařadit. Shánění finančních prostředků na vypravení a tisk ve vytříbené grafické úpravě, a pak houževnatá práce, almanach propagovat, dostat jej ke čtenáři. Vladimír Stibor si to vyzkoušel už 13x, tolik totiž vyšlo almanachů v jeho péči.
První se jmenoval Slova nejsou tam, kde je vidíme a zrodil se v nakladatelství Jana Drdy v Příbrami v roce 2003. A následovaly další. Několik z nich se mi v minulých letech dostalo do ruky. Okouzlují už svými názvy: jen namátkou například Před hradbami noci (2004), Básníci z podkroví (2006), Rybáři odlivu (2015) či Řezbáři stínů (2016).
Když jsem ten letošní vytáhla z obálky, ve které přišel, byl založen bílým lístkem na straně 80. Přelétla jsem očima název a hned pak i text básně Mike Perryho – U Písecký brány. Myslím, že autor sborníku, žijící v Příbrami, vůbec netuší, že nakladatelství našich novin je v těsném sousedství s touto pražskou památkou. A ten lístek nejspíš jen náhodou zapomněl. Takové neuvěřitelné náhody jsou poezií života. Stojím kousek od Písecké brány s knížkou v ruce a čtu si. Přečtěte si také.
Je tu ale několik desítek dalších básní: s jednou či dvěma strofami i obsáhlejších, ve verši i volných. Mnohé zaujmou svou otevřeností, syrovostí, upřímností, jiné jsou tajnosnubné, autoři jsou zastoupeni dvěma či třemi básněmi. Nacházíme tu známá jména: Jiří Žáček, Jan Krůta, Radana Šatánková, Jan Cimický, ale také jména neznámá, včetně nejmladší autorky, čtrnáctileté Magdalény Ječné a nejstaršího 91letého Ladislava Mušky. S potěšením tu nacházím i básně několika svých známých.
Vladimír Stibor zde zveřejňuje i své dvě básně, jedna z nich je věnována blízkému příteli Miroslavu Kovaříkovi, nezapomenutelnému recitátorovi a divadelníkovi, který letos zjara opustil tento svět.
Je zajímavé pročítat si na konci sborníku, kdo jsou všichni ti snílci a básnící tvorové, autoři letošního vydání. Jak pestrá je to společnost: od zdravotní sestřičky přes profesora botaniky až po vlakvedoucího. Říkám si, že to je nejlepší důkaz potřebnosti poezie. A že je dobré, když čeští poeti mají svého Vladimíra Stibora.
Vydalo nakladatelství PaperJam v Hradci Králové
Mike Perry
U Písecký brány
To by bylo krásný
kdybys tak za mnou přišla
a vyzvedla si mě
u Písecký brány
Zašli bychom na kuřecí vývar
maj ho tam za osumatřicet
a taky pivo Ferdinand
a skvělej svařák
jak máš ráda
To by bylo krásný
Kdybys tak za mnou přišla
Už by se smrákalo
a my si tam poslechli
kdo by hrál
třeba Petera Lipu
nebo Rybovku
když budou ty svátky
zkoukli novou výstavu
a pak se courali
nočníma Sadama
až tam k nám k Biu Oko
To by bylo krásný
Kdybys tak za mnou přišla
A vyzvedla si mě u Písecký brány…
Jenže středověk neskončil
A mezi námi stojí právě
ty Mariánské hradby
Takže zase bageta
Vývar bez tebe
mi prostě nějak nejede.
Mike Perry z Prahy o sobě v almanachu uvádí: bojovník s větrnými mlýny a také přítel i kamarád Mirka Kováříka (nezapomenutelného recitátora, divadelníka a publicisty, který letos zemřel, pozn. red.).
Martina Fialková