Zelená lampa na Hradčanské.
V listopadu byla na Mariánském náměstí podivná výstava. Byly tam lampy veřejného osvětlení. A po setmění doopravdy svítily. Tedy kromě té jedné plynové.
Byla to výstava úplně obyčejných, všedních věcí. Kolem lamp chodíme a pozornost jim věnujeme maximálně, když nesvítí, když by měly, nebo svítí-li, když nemají (což je typicky tehdy, když se zjišťuje, zda fungují správně, což se nejlépe zjišťuje tak, že se zapnou a pověřený pracovník se jde podívat).
Takže o co jste přišli? Starší ročníky by možná zavzdychaly u fotek lamp a kandelábrů, které v Praze kdysi byly, ale které se už odebraly do světelného nebe.
Mladší ročníky by se zájmem koukaly na chytrá řešení v podobě veřejného osvětlení, které svítí naplno, když kolem někdo jde, jinak se samočinně ztlumí na menší výkon, aby jednak šetřily energii a aby zbytečně neoslňovaly přírodu. Najdete je například v parku Jezerka.
Nebo na lampu, která má plnit i funkci stromu na místě, kde strom nemůže být vysazen, protože všude pod zemí jsou inženýrské sítě. Jedna taková lampa je na Hradčanské, kousek za železničním přechodem. Je to lampa i opora pro popínavé rostliny. Ty mají časem konstrukcí prorůst a zarůst a poskytovat následně stín – místo koruny stromu.
Lampa na Hradčanské skutečně je, ale popínavá rostlina ještě nestihla pořádně prorůst, ale třeba příští léto bude už lampa v noci svítit, ve dne stínit. Stínící lampa. Pokrok.