Člověk nemusí být dítě, a přesto má dobu adventní rád. Alespoň trochu ano. Nebo má alespoň ten pocit. Mně tento čas evokují nejvíc různorodé a typické vůně. Jehličí, svíček a svařeného vína. Pomeranče a hřebíčku. Vůně mrazivých rán a dlouhých večerů.
Celý adventní čas nás různé vůně intenzivně provázejí. A finále je na Štědrý den, kdy domov zaplní typicky osobitá vlastní vánoční vůně, kterou nevyloudíte, ani když vánoční jídla vaříte uprostřed léta či na podzim. To je vůně jen pro ten dnešní den.
Naše domácí aroma je kombinací zvláštní polévky – ani rybí ani bramboračky, prostě takový pel mel, vánočního kuby, kterého sice jím jenom já, ale vaříme ho jako pro celý regiment, kapra na mnohý způsob, protože každý ho má rád jinak, a samozřejmě bramborového salátu. Do toho rozhazujeme po sporáku před léty zakoupenou purpuru a já tajně zapálím františka, protože všem ostatním jeho vůně vadí. Svou troškou do mlýna přispějí i takřka permanentně hořící svíčky, vanilkové rohlíčky a nějaký svařovaný alkohol. Kus práce odvede i hodně vytížená aromalampa a ve velkém připravovaná káva.
Do toho sem tam něco chytne, většinou přesušený adventní věnec, který sice bývá bezpečně zajištěný, takže žádný požár nezpůsobí (zatím), ale než ho někdo uhasí, poměr vůní v bytě se radikálně změní. Je to prostě směsice vůní typická jen pro ten dnešní den, Štědrý den. Naše vůně.
A je mi jasné, že každý má své vlastní, neopakovatelné vůně. Pro každého totiž mají typickou nadpřirozenou schopnost, a totiž, že ho přenesou zpátky do dětství, vyloudí dávno zapomenuté vzpomínky, zhmotní blízké, kteří už i odešli, ale vůně s nimi spojené máme ve vzpomínkách trvale zakotvené. To vše probouzí adventní a vánoční vůně.
Přeji vám všem krásně voňavý advent. S vůněmi jen pro vás. Probudí vaši voňavou cestu do dětského podvědomí.
JN