Matějská pouť v areálu pražského výstaviště v Bubenči, (zdroj cs.wikipedia.org).
Není větší symbol pražských únorových dní než Matějská pouť. Přičemž jde o automatické spojení, nad významem slova pouť se už dnes většinou nikdo moc nezamýšlí. Ve finále nic nemůže být vzdálenější duchovní podstatě poutí než právě zmiňovaná Matějská.
Pradávné poutě v sobě nesly hlavně stopy hledání, odhodlání a víry. Původně měly jen náboženský význam. Aby poutníci byli blíže k Bohu. Nebo mířili na posvátná místa. I takové poutě se dneska objevují a vrací, ale s únorem si je nespojujeme. S tím máme spojenou právě Matějskou, ryze světskou událost. I k ní ovšem vedla cesta čili pouť, než se Matějská ustálila v dnešní podobě.
Postupem času se primární putování pozvolna měnilo ve společenskou událost, často doplněnou o trhy, divadla, hudbu či nějakou zábavu. Někam se doputovalo a v cíli pouti čekala na poutníky nějaká odměna.
Kdysi dávno poutníci kráčeli za svým cílem v tichu a rozjímání. Od devatenáctého století se jako zpestření tichých poutí začaly objevovat hlučné jarmarky, posléze kolotoče a střelnice, které nakonec přetrvaly. Už nešlo jen o duchovno, ale i o setkávání, vytržení z každodennosti, o nějaké sdílení. A v tomto okamžiku vstupuje na svou historickou scénu Matějská pouť.
V šestnáctém století šlo o malou náboženskou slavnost v okolí kostela svatého Matěje. Současnost ji proměnila v gigantický festival prapodivné zábavy, čímž se její duchovní rozměr dávno vypařil. Dnes je Matějská synonymem pro všemožné adrenalinové atrakce, ne pro nějakou duchovní obrodu. O tu se na současné Matějské rozhodně nejedná.
Nicméně, k únoru Matějská patří, takže nějakou tradici vytváří. A když zůstaneme u původního námětu putování, pak i tady lze najít cestu. Opět jde o vytržení z každodennosti a nějaké spojování. Často je také vnímaná jako symbolický počátek jara, čímž nám zlidšťuje jinak temný únor, který ke klasickému putování většinou moc nevybízí.
Takže je na nás, jakou pouť si v únorových dnech vybereme a kam doputujeme. Stěžejní na naší pouti bude zejména pocit, zdá nás pouť těší a přináší nám nějakou radost. Asi je jedno, zda na pěší výpravě za poznáním nebo s papírovou růží na Matějské. Tradice je prostě tradice. I v únoru.
Jitka Neradová