Dnešní doba má svá výrazná specifika, reagovat na ně musí i školní výuka. Proto je jistě mnoho z vás, čtenářů, více či méně účastno distanční výuky svých ratolestí, popřípadě vnoučat, neteří, synovců a dalších mladých příbuzných. Na druhou stranu, kromě náročné adaptace dětí i rodičů na nový „dálkový“ systém, přinesla změna také leccos pozitivního, leckdy též úsměvného, obecně též mnoho diskutabilního.
Mezi to pozitivní patří jistě každodenní osobní kontakt s dětmi, společné procvičování školní látky, společné obědy, společná odpoledne nad úkoly. Přitom se my, dříve narození, dozvídáme o netušených možnostech různých „chatovacích“ fór a aplikací, na kterých učitelé diskutují se žáky – namátkou Bakaláři, Microsoft Teams, Whatsapp, Skype. Později narození se naopak s naprostou přirozeností učí pracovat s počítači, mobily a tablety. A pak jsou věci diskutabilní. „Distanční doba“ omezující přímý kontakt přinesla také neskutečné zrychlení a rozšíření elektronické komunikace mezi nejmladšími, míněno té osobní. A to na úkor vzorně plánované výchovy: „na mobil máš ještě čas“, „s kamarády si běž raději hrát, neseď doma a neposílej si s nimi kraviny.“ Dnes je mobil nutností (či alespoň výrazným zjednodušením práce) i pro nejmladší, o přístupu k internetu nemluvě.
Bohužel, trochu se v té překotnosti, které se však nedalo předejít (kdo mohl tak „drastický“ vývoj předpokládat), lehce pozapomíná na bezpečnost ve virtuálním prostoru a případné následky ne(z)řízené „elektronifikace“, tedy registrací všude možně, šíření a přijímání informací z bezpečných i pochybných zdrojů atd. Všechny zmíněné aplikace například mají nastavené věkové limity pro své užívání, zpravidla okolo 15 let. A ruku na srdce: je všem žáčkům již tolik? Zkoumá někdo z rodičů, na které stránky děti proklikávají, než začne další hodina, co dělají nad počítačem po skončení výuky, s kým si a o čem „chatují“?! A ve výsledku: až skončí „doba distanční“, vrátí se děti na hřiště s míčem, nebo již budou hrát fotbal jen přes displeje? Když už na to mají – mnohdy předčasně – techniku i vědomosti.
Ondřej Sedláček