Budova Kunsthalle před otevřením (foto Petra Hajská)
Blížící se den se šesti dvojkami, 22. 2. 2022, byl a je žádán pro nejrůznější plánované události. Už řadu měsíců předem jej jako den svého otevření pro veřejnost oznámila nová kulturní instituce – Kunsthalle Praha. Svoji činnost zahajuje velkou multimediální výstavou s názvem Kinetismus: 100 let elektřiny v umění (do 20. 6.) na níž se představí práce českých i zahraničních umělců několika generací. Původní funkci budovy se bude detailně věnovat i druhá výstava s názvem Zengerova transformační stanice: Elektřina v architektuře, elektřina ve městě (do 22. 5.).
Myšlenka na vznik Kunsthalle Praha se zrodila již v roce 2015. Záměrem bylo proměnit chátrající Zengerovu transformační stanici v moderní výstavní a vzdělávací instituci spolupracující se zahraničím. Hlavní misí Kunsthalle má být přispění k hlubšímu porozumění českého a mezinárodního umění 20. a 21. století a vytvářet vlastní umělecké sbírky, která se zaměřuje na moderní, poválečné a současné umění.
Rekonstrukci bývalé trafostanice na Klárově, v těsné blízkosti Strakovy akademie a Klárova ústavu, naproti Starým zámeckým schodům, bylo dosud možné sledovat jen zvenčí. Mohl zde vzniknout další hotel, zvítězila ale jiná idea. Citlivě zrekonstruovaný industriální objekt se zajímavou historií bude hostit návštěvníky jiným způsobem. Chce nabídnout bohaté menu v podobě ambiciózních výstav moderního umění ve třech rozsáhlých prostorách, přibližně 1 300 m² výstavní plochy. Kunsthalle Praha otevře také design shop, bistro a kavárnu, z jejíž terasy se otvírá výhled na Petřín a Pražský hrad.
Tzv. Kabinet elektrických kuriozit (foto Vojtěch Veškrna)
Proč Kunsthalle Praha?
Web nové instituce vysvětluje postoj zakladatelů: Univerzálně srozumitelným názvem je tu připomenuta Praha jako multikulturní město, které historicky obývaly tři národy, hovořilo dvěma jazyky, a vznikala zde proto jedinečná kultura, spojující v sobě všechny proudy. Navíc německý termín dokonale vystihuje zaměření na krátkodobé výstavy žijících umělců, z nichž jsou však postupně budovány stálé sbírky. Tým Kunsthalle se tak hlásí ke kulturní minulosti Prahy, kterou chce spojit se současností a budoucností. Mělo by vzniknout inspirativní prostředí, které umožní nové pohledy na kulturu a na svět v němž žijeme.
Shilpa Gupta, interaktivní videoprojekce zahrnující simulovaný stín diváka (foto ZKM, Felix Grünschloss)
Zengerova transformační stanice
Témata obou aktuálně instalovaných výs- tav vzdávají hold původnímu účelu, kterému budova sloužila od roku 1932. Vznikla podle projektu architekta Viléma Kvasničky a je hodnotnou stavbou novoklasicistní architektury citlivě zasazené do historického prostředí. Byla pojmenována po významném českém fyzikovi a pedagogovi Václavu Zengerovi. Pro tehdejší Pražské elektrické podniky zde byly instalovány rozměrné transformátory a měnírny, které umožňují přeměnu střídavého na stejnosměrný proud a napájení pražských tramvají. Zajímavostí je, že i dnes zde tato zařízení pracují. Díky modernizaci a zásadnímu zmenšení technologií bylo nyní možné umístit je do suterénu budovy, zatímco horní patra Kunsthalle budou patřit lidem a umění.
I po současné, památkáři sledované rekonstrukci, si bývalá transformační stanice ponechává svůj industriální ráz, zejména funkcionalistickým železobetonovým interiérem. Zachovává památkově chráněné prvky fasády, krovu, dekor, i zásadní elementy počínaje střešní krytinou, okapy, ocelovými roletami až po originální schodiště. Raritou je tzv. mostový jeřáb, dříve nezbytný k přepravě těžkých transformátorů a měníren v budově, který byl po rekonstrukci navrácen na původní místo. Současný prosvětlený interiér vznikl s využitím řady původních elementů. Zajímavý zdobný prvek vytvářejí například kovové piliny, zatavené v podlahové krytině teraco.
Christina Kubisch, elektromagnetická zvuková instalace (foto Musée des Beaux-Arts, Rennes, 2019)
Hold budově a elektřině jako téma výstav
V době, kdy vzniká tento článek, v Kunst- halle probíhají poslední dokončovací práce, a v jejich průběhu se již instalují obě chystané výstavy. Už dříve tu ale ve třetím podlaží vznikala unikátní site-specific instalace amerického umělce – archeologa Marka Diona, tzv. Kabinet elektrických kuriozit. Je sestaven z drobných i větších předmětů pocházejících z původní trafostanice, počínaje starými vypínači přes žárovky, jističe, nářadí nejrůznějšího účelu až po informační cedule a technické příručky a další pozůstatky dřívějších aktivit. Umělecké pojetí „kabinetu“ v podobě jakési knihovny s mnoha policemi a vitrínami propojuje tak původní poslání budovy s novým.
Hlavní událostí však budou obě úvodní výstavy. Kinetismus: 100 let elektřiny v umění bude výstavou, která prozkoumá způsob, jakým elektřina proměnila uměleckou praxi od počátků 20. století do dnešních dnů. Představí tu vývoj umění od prvního uměleckého využití motorizovaného pohybu a umělého světla až po informační technologie a digitální umění současnosti. Téměř devadesát uměleckých děl z domácího i zahraničního prostředí od tvůrců z několika generací zachytilo několik oblastí: od kinematografie přes umění kybernetické, kinetické až po počítačové. Představí se tu jak jednotliví umělci, tak i významné umělecké skupiny jako Bauhaus a další. Expozice nabídne díla průkopníků, jakými byli Mary Ellen Bute, László Moholy-Nagy, Marcel Duchamp. Připomenut bude také český avantgardní umělec a průkopník kinetického umění Zdeněk Pešánek, který v roce 1941 vydal zásadní publikaci s názvem Kinetismus (z řeckého „pohybovat se“). Mezi autory, které elektřina v jakémkoli směru inspirovala, nechybí uznávaná jména z mnoha zemí. Z těch českých tu najdeme například Krištofa Kinteru, Kamilu B. Richter nebo Adélu Matasovou.
Druhá zahajovací výstava s názvem Zengerova transformační stanice: Elektřina v architektuře, elektřina ve městě je věnována pestrým dějinám elektrifikace Prahy. Prostřednictvím obou výstav se představí také filozofie a přístupy, jimiž se chceme řídit i v rámci budoucího programu Kunsthalle Praha, říká Christelle Havranek, hlavní kurátorka. Záměrem je, aby se zde vědomosti setkávaly s kreativitou, minulost s přítomností i budoucností a lokální s mezinárodním. Jak se to bude dařit, ukážou další měsíce a roky. Bílá místa v kulturní nabídce Prahy, která by Kunsthalle svou aktivitou mohla zaplnit, tu rozhodně jsou.
Martina Fialková