Smetanova síň Obecního domu.
První měsíc letošního Roku české hudby máme za sebou, dalších jedenáct měsíců plných všemožných hudebních výročí a jejich oslav ještě před sebou. Proto neuškodí podívat se nejen kupředu, co nás ještě čeká, ale také se ohlédnout zpět. Proč to všechno? Proč v roce 2024 slavíme opět Rok české hudby a bylo to tak v desetiletém intervalu, v každém roce končícím číslovkou 4, i v minulosti? A jaký to má všechno význam?
2024 – Smetana 200
Mezititulek napovídá, že v letošním roce, za měsíc 2. března, uplyne 200 let od narození zakladatele české národní hudby, velikána českého romantismu, Bedřicha Smetany. Hudebního skladatele národem milovaného, ale po roce 1948 komunistickým ministrem kultury Nejedlým tolik preferovaného, až tento postoj Smetanovu odkazu doma paradoxně spíš uškodil. Nic však neubral například na popularitě Prodané nevěsty, jedné ze světově nejhranějších českých oper, která zcela zdomácněla například také ve Vídni, na německých, polských i francouzských scénách. V Pražském Divadle pod Palmovkou se letos už objevila i její svérázná činoherní verze se zpěvy. Smetanově osobnosti se určitě budeme věnovat i v březnových Listech Prahy 1, proto zde jen dodatek: Snad všechny české operní scény chystají k letošnímu 200. výročí narození – a také 140. výročí úmrtí (zemřel 12. 5. 1884) něco mimořádného. V Praze se kromě řady menších i větších projektů přesně na výročí narození 2. března chystá velký koncert ve Smetanově síni Obecního domu. Na pozvání pražského pěveckého sboru Smetana zde vystoupí 200členný pěvecký sbor složený z členů dalších mužských, smíšených i dětských sborů z celé republiky, aby zde zazněly vybrané Smetanovy sborové skladby i další jeho díla komorní či klavírní.
Druhou mimořádnou událostí bude zahájení Pražského jara – jako obvykle ve Smetanův úmrtní den 12. května, tradičně Smetanovou Mou vlastí. Letos však v podání jednoho z nejlepších orchestrů světa, Berlínskou filharmonií. Českému skladateli spolu s berlínskými filharmoniky vzdá hold i jejich současný šéfdirigent Kirill Petrenko, velký znalec a milovník české hudby. Nelze ale zůstat jen v Praze, protože dlouhá řada smetanovských akcí se bude konat po celé republice. Z těch nejdůležitějších je třeba zmínit letošní festival Smetanova Litomyšl, který kromě uvedení několika Smetanových oper včetně nového nastudování Libuše, chystá i slavnostní Smetanovský bál. Na něm zazní skladatelovy známé polky i valčíky a zatančí členové baletu Národního divadla v Praze. Další kulturní události, koncerty a výstavy připomenou Bedřicha Smetanu a jeho dílo v průběhu celého roku.
Česká filmová hudba v podání FOK.
Dvořák, Suk, Janáček, Nedbal, ale i Šlitr či Janovický
Až neuvěřitelnou shodou okolností se v některém roce, jehož letopočet končí čtyřkou, narodila nebo zemřela dlouhá řada dalších hudebních osobností. Všechny svým dílem výrazně přispěly do obrovského bohatství, kterým česká hudba disponuje. Kromě výše uvedených jsou to ještě mnohá další jména: J. V. Tomášek, Rafael Kubelík, také Bohuslav Martinů či František Xaver Richter se svým půlkulatým výročím. A nelze opomenout ani tzv. „terezínské skladatele“ židovského původu, narozené a žijící v Čechách či na Moravě, kteří zahynuli v roce 1944 v koncentračních táborech – Pavla Haase nebo Hanse Krásu.
V letech čtyřkou končících byly založeny i některé významné hudební instituce – Symfonický orchestr hl. m. Prahy FOK vznikl v roce 1934, Janáčkova filharmonie v Ostravě 1954. „Čtyřkové“ jubileum mají i některé premiéry, které se staly z historického pohledu základními kameny českého hudebního dění. Tylova hra se zpěvy Fidlovačka, díky níž jsme získali českou národní hymnu, byla poprvé uvedena 21. 12. 1834 ve Stavovském divadle. V Brně v divadle na Veveří pak 21. 1. 1904 zazněla ze scény poprvé Janáčkova Její pastorkyňa, kterou dnes zná celý svět.
České muzeum hudby v Karmelitské ulici.
Do plejády osobností, které připomínaly předchozí, už od poválečných let státem podporované Roky české hudby, se v nedávných letech zařadily osobnosti další. Ty, jejichž život se uzavřel v poslední době, a které již spoluvytvářely kulturní dění současnosti. Ať už Karel Kryl, básník s kytarou (1944–1994) nebo uznávaný hudební skladatel a bývalý ředitel Československé sekce BBC Karel Janovický, jehož život se završil právě před třemi týdny v Londýně, kde od roku 1949 žil. A za pár dní, 15. února, to bude přesně 100 let od narození všestranně talentovaného umělce, také právníka, ale především grafika, ilustrátora, pianisty a hudebního skladatele Jiřího Šlitra (1924 až 1969).
Kde slova nestačí, mluví hudba
Odkaz všech zmíněných hudebních osobností a událostí je možno připomínat kdykoli. Ale vždy jednou za deset let je Rok české hudby, celonárodní prezentace českého hudebního odkazu doma i v zahraničí, velkou příležitostí posílit jak naši národní identitu, tak všechny humanistické ideály, jichž je hudba často prostředníkem. Proto v současnosti Rok české hudby, do značné míry jako projekt podporovaný státem, ale v mnoha směrech také širokou individuální iniciativou nejrůznějších organizátorů, na státní granty se nespoléhajících, je už v plném proudu. Nenechte si ujít alespoň některé z jeho akcí.
Martina Fialková