Hotel Pyramida na Dlabačově v Praze 6, postavený v 80. letech jako Dům rekreace ROH.
V budově Veletržního paláce se otevírá nová výstava, která se věnuje někdy obdivované, někdy nenáviděné architektuře 60. až 80. let 20. století. Budovy pocházející z tohoto období jsou intenzivně diskutovaným a rozporuplně přijímaným fenoménem současnosti, v perspektivě jejich stále častějšího bourání pak může tato výstava i její doprovodný program přinést do této aktuální diskuse další zajímavý pohled. Výstava NEBOURAT! Podoby brutalismu v Praze prezentuje pražské stavby (včetně projektů připravovaných, ale nepostavených), které byly ve větší či menší míře ovlivněny brutalismem a pokrokovými vlivy ze zapovězeného, ale pro tvůrce inspirativního Západu.
Obchodní dům Kotva, bývalá Ústřední telekomunikační budova na Žižkově (aktuálně určená k demolici), budova bývalého federálního shromáždění, hotel Intercontinental nebo Barrandovský most. To jsou některé z veřejně známých staveb, ke kterým je ovšem pro jejich styl zaujímaný rozporuplný postoj. Veřejnost tyto budovy obecně vnímá spíše negativně, do značné míry i kvůli nedostatku informací nebo negativní zkušenosti s režimem před sametovou revolucí. Přestože u nás bývá brutalistní architektura spojována se socialismem, jde ve své podstatě o import ze západní Evropy a Spojených států, kde brutalismus vrcholil v 60. letech.
Stavby, které zde jsou představeny, výrazným způsobem vstoupily do obrazu města, své okolí formovaly a zásadně ovlivnily kvalitu veřejného prostoru kolem sebe. Přesto stále častěji dochází k jejich bourání, ukázkou může být například nedávno zbořený soubor staveb Transgasu. Ačkoli tento styl není prvoplánově líbivý, výstava má za cíl odkrýt, v čem spočívají jeho skutečné hodnoty, ať už se jedná o originální prostorové, kompoziční nebo konstrukční prvky budov. Kvůli své stereotypní nálepce „komunistické architektury“ jsou často považované za jakési nevzhledné relikty minulosti, na svou dobu přitom byly pražské brutalistní stavby velice pokrokové a měly špičkové výtvarné koncepce, autorům poskytovaly větší volnost, osobitý projev a možnost využívat neobvyklých moderních tvarů a kombinací materiálů. Architekti si zamilovali syrový vzhled materiálů a uměli s nimi pracovat v exteriéru i uvnitř staveb.
Výstava představuje i přes dvě stě padesát originálních plánů, na kterých jsou stavby mnohdy ještě radikálnější, než tomu bylo u realizací. Doplněné budou fotografiemi, kolážemi, fragmenty již neexistujících budov a modely, z nichž mnohé budou vystaveny poprvé. Součástí budou i zapůjčené exponáty (například mobiliář) z Prahy a okolí. K výstavě je připraven i doprovodný program, především komentované prohlídky (18., 26. března a 5. dubna), ale i přednáška historičky umění Veroniky Vicherkové (30. dubna) nebo diskuse (23. dubna), při které se široké spektrum hostů zaměří na budoucnost ohrožených pražských staveb z 60. a 70. let.
Výstava ve 3. patře Veletržního paláce, Dukelských hrdinů 47, Praha 7 trvá až do 6. září 2020.
Martina Janoušková