Josef Hlávka na portrétu z roku 1895 od Václava Brožíka
Mecenášů není nikdy dost. Protože z podstaty své činnosti nevyhledávají světla reflektorů, moc jich jménem neznáme. Dnešek je víc o sponzorech, mecenášství je intelektuálně a morálně v tak vysokém levelu, že není snadné na něj dosáhnout. Proto tolik mecenášů neznáme. Ani si možná nepřejí být zveřejňováni, ale posmrtně to už lze. Jako u Josefa Hlávky, který zemřel před 115 lety. 11. března.
Kdo tedy byl onen slavný mecenáš, ale i stavitel, architekt a umělec Josef Hlávka? Spisovatelka Valja Stýblová jeho život krásně zachytila ve své tetralogii Lužanská mše. A kdo ji nečetl, jistě zná porodnici U Apolináře, kterou Hlávka projektoval. Hodně pracoval ve Vídni, jeho stavby nacházíme hojně na Ukrajině.
Černovická národní univerzita na Ukrajině (zdroj cs.wikipedia.org)
Dvakrát se oženil, první manželka Marie umřela na tuberkulózu, druhá, Zdeňka, dcera rytíře Havelky, ho opustila v roce 1902. Na zámku v Lužanech hostil intelektuální elitu své doby. Hlávka měl dokonale promyšlený program podpory nadaných umělců. Na vznikající Českou akademii pro vědy, slovesnost a umění císaře Františka Josefa I. anonymně přispěl 200 000 zlatých. Podpořil vznik AVU a angažoval se při vzniku studentských kolejí.
Zámek v Lužanech (zdroj cs.wikipedia.org)
Hlávkova kolej, která tehdy měla pomoci nemajetným studentům, je pojem dodnes. Tehdejší studenti si mohli dovolit používat titul Hlávkovi rytíři. Pokud uměli šermovat a zvládli cizí jazyk, bez toho to nešlo. Mecenáš Hlávka měl vždycky své podmínky, za kterých lze jím poskytované výhody čerpat. Zaplatil kompletní překlad Shakespeara, podporoval mnohé spisovatele či hudební skladatele. Založil nadaci Josefa, Marie a Zdenky Hlávkových, která podporuje potřebné dodnes. Slovo mecenášství naplnil do posledního písmenka.
Je inspirativní i pro dnešní mecenáše, proto si připomínáme výročí jeho odchodu, abychom oslavili jeho život.
JN