„Mám se dobře. Ale je to přece moc daleko. Prochodí se moc času.“ To napsal mladý Bohuslav Martinů sestře do rodné Poličky nedlouho po svém příchodu do Prahy. Jeho pražské stopy sleduje nová putovní výstava, která byla nedávno zahájena v hudebním oddělení Ústřední knihovny na Mariánském náměstí.
Poté bude výstava putovat po dalších pobočkách Městské knihovny a bude k vidění také HAMU, v Národní knihovně ČR, a v Institutu Bohuslava Martinů v pražských Kobylisích. Jejím smyslem je připomenout léta, která pozdější světový skladatel prožil v Praze, a na která se v jeho životním příběhu pozapomíná.
Bohuslav Martinů, syn pověžného a ševce, se ve východočeské Poličce narodil roku 1890 v malém bytě na věži, který zde rodina užívala. Všeobecně je známý fakt, že později žil v Paříži, také ve Švýcarsku a kvůli vypuknutí II. světové války pak musel odejet do USA. V té době byl již uznávaným skladatelem, jehož symfonie i opery získávaly prestižní ceny a hrály je proslulé světové orchestry. Kvůli nástupu komunistické moci se Martinů již nikdy nemohl vrátit do vlasti a po návratu do Evropy pobýval do konce života opět mezi Francií a Švýcarskem, kde také roku 1959 zemřel. Podívejme se však prostřednictvím výstavy na jeho pražská léta.
V hlavním městě strávil dlouhých 17 let mezi roky 1906–1923. Přišel sem jako talentovaný šestnáctiletý hudebník studovat na Pražskou konzervatoř hru na housle. Jeho studentská léta se vyznačovala častým střídáním podnájmů a neustálým chozením pěšky, protože chudý student na tramvaje či drožky samozřejmě neměl peníze.
O svém putování po Praze se často a víceméně s humorem zmiňoval v dopisech svým bližním. Později se stal hráčem České filharmonie, měl v Praze mnoho přátel a známých. To již také komponoval a vážně uvažoval o možnostech studia v Paříži, kam roku 1923 skutečně odešel „na zkušenou“ a setrval zde až do začátku II. světové války. V Praze se však mezitím konaly i premiéry některých jeho skladeb, například baletu Špalíček. Naposledy přijel do Prahy (ale i do ČSR) v roce 1938 na premiéru své opery Juliette aneb Snář. Do komunistického Československa se po válce však již nikdy nepodíval.
Výstava Martinů kráčí Prahou je součástí oslav 30 let existence Institutu Bohuslava Martinů, dalšími akcemi budou například přednášky a podzimní slavnostní koncert.
www.martinu.cz/cz/institut/martinu-kraci-prahou/
Maf