GMHP, Městská knihovna, foto Jan Kolsky
Přiláká takový název návštěvníky do galerie? Je možné nadchnout je výstavou, která zobrazuje zdánlivě bez velké fantazie svět kolem nás takový, jaký je? Nebo spíš, jaký reálně byl v mezidobí 1918–1945? Realistické, až strohé portréty i krajiny, městská zákoutí, kavárny i život chudých. Bez kouzel barev a světla impresionismu, bez ornamentu secese i efektů kubismu?
Rudolf Vejrych, Škola, kolem 1930, Galerie hlavního města Prahy
Po pár týdnech trvání výstavy je zřejmé, že i nový realismus láká. Mapuje věrně prostý i moderní život poháněný rozvojem technologií, možnostmi cestování, komunikace a zábavy své doby. Dokonce se píše, že výstava Galerie hlavního města Prahy v Městské knihovně je počinem sezony. Proč? Rozsáhlou výstavu její tvůrci pojali komplexně. Věnovali se výtvarnému umění v době nadšeného budování nového Československa poněkud jinak. Hlavní proudy umění, moderní dobou oproštěného od příkras, představují z širšího pohledu než obvykle.
Oldřich Homoláč, Dívka v červeném, 1927, soukromá sbírka
Výstava nezdůrazňuje již široce známý příklon a inspiraci českého umění Francií, ale zaměřuje se i na jiné vlivy, které na našem území působily. Zdůrazňuje, že v Československu tehdy žili a umělecky tvořili nejen Češi a Slováci, ale také Němci a další národnosti. Mezi autory vystavovaných prací proto najdeme řadu jmen, která nejsou ve všeobecném povědomí, přesto jsou důležitou součástí spektra směru, který dostal název nový realismus. Poprvé padl ve stati Karla Teigeho, týkající se obrazu Továrna ve Vraném, díle Františka Muziky.
Ilona Singer, Zátiší s kaktusy, 1930, Židovské muzeum v Praze
Denní atmosféru republiky dotvářely však i tisíce Poláků, Maďarů, Židů, Rusínců a dalších národnostních menšin, včetně například ruských imigrantů. Chudých, středních, ale i těch bohatých vrstev. Život všech se stával zároveň námětem umění, a i mezi nimi byla řada zajímavých osobností, které samy přinášely umělecký vklad. Prostor výstavy doplňují i výrazné plastiky – často portréty umělců samotných.
Největší překvapení? Zaměření výstavy na mimopražská centra umění a osobnosti v nich, a osvětlení jejich významu. Košice – důstojník československé armády Josef Polák se v roce 1919 stává prozatímním správcem Východoslovenského muzea a postupně z něj vytváří významnou kulturní instituci. Košice udávají směr, prezentují evropské umění. Dům umění v Ostravě (od 1926) nebo Spolková budova v Liberci (od 1922) umožňují výstavy různých uměleckých spolků všech národností daného regionu. V Bratislavě vzniká skupina S. U. M. společně prezentující progresivní slovenské, maďarské i německé umělce. Působí tu také Jaromír Funke, vynikající český avantgardní fotograf. V roce 1933 přechází do Brna na Školu uměleckých řemesel, kterou řídí Ladislav Sutnar. Jmen určujících obsah a směr nového realismu je však mnohem víc. V roce 1940 píše Jindřich Chalupecký stať Svět, v němž žijeme, která se stává programovým prohlášením svobodně smýšlejícího, demokratického okruhu, z nějž později vzniká umělecká skupina 42. „Umění objevuje skutečnost, vytváří skutečnost, odhaluje skutečnost, ten svět, v němž žijeme, a nás, kteří žijeme.“
Zdeněk Dvořák, Balónkář, soukromá sbírka
Proto se náměty nového realismu často stávají nejen kavárny, kterým je tu věnována velká plocha v podání vícero umělců, ale také fabriky, dílny, ulice, domácnosti chudých. Portréty bankéřů, ale i žebráků, hrající si děti, nádražní hala plná cestujících, vagon s dělníky, jedoucími na šichtu. Výstava vypovídá o době, v demokratickém prostředí nového Československa let 20.–40., ve které tehdejší umělci tvořili zcela svobodně, z vlastní vůle, bez politické objednávky či nátlaku. O jejich sociálním cítění, obdivu i obavám z průmyslového rozvoje společnosti a potřebě pravdivého uměleckého vyjádření tedy nelze pochybovat a je třeba je ctít.
A bonbónky výstavy? Skvělé fotografie amatéra Karla Čapka – proslulá Dášeňka, ale i cyklus Kaktusy, Zátiší, Typy. Série vynikajících portrétů – díla především německých umělců, slezského Paula Gebauera, Eriky Streit. Filmový skeč z dílny současných autorů na motivy ze známého filmu režiséra Gustava Machatého Ze soboty na neděli.
Výstava Nové realismy v II. patře budovy Městské knihovny na Mariánském nám. do 25. srpna
Martina Fialková