Jak se nám počasí zlepšuje, virus a s ním i omezení všeho druhu ustupuje, dopřáváme si stále více výletů. Ne snad více než kdysi, ale více než za poslední dva roky. A objevujeme pozapomenuté krásy, umocněné jarními svěžími barvami kontrastujícími s šedivými zdmi našich domovů, které nám byly společníky dlouhý čas zimní i covidový.
Výlety samozřejmě nepřinášejí jen zážitky z přírody nebo pamětihodností, ale též ze setkávání s jinými lidmi. Ať chceme či nikoliv, ve vlaku nejsme sami, v restauraci také ne. A stejně jako jarní svěží barvy jsou pastvou pro oko, přivyklé zažitému domovu a jeho okolí, jiní lidé, jejich chování, hovor a vzhled nám mnohdy otevírají nové, doslova netušené obzory. Jako vždy to platí především u těch, kteří se něčím vymykají.
Já se snažím, věren své výchově, ctít nejen otce svého a matku svou v duchu naší evropské civilizace, ale též dodržovat základní pravidla společenské etikety. Občas se mi tak podaří uvést do rozpaků ženu, které pomohu v restauraci z kabátu, stejně jako ji pak uvedu do rozpaků při odchodu, když si nejprve obléknu kabát svůj. Občas zase uvede někdo do rozpaků mne, ovšem nebývá to pomáháním při odívání.
Poslední zážitky mám z hotelu pod jedním hradem, pyšnícím se dosud dvěma věžemi viditelnými po celém Českém ráji. Strávili jsme tam několik jarních dnů a nocí a bylo to krásné. Jak kvůli jedinečnému výhledu na Babu a Pannu, tak kvůli poznatkům o nových trendech v etiketě. Například jsem zjistil, že pokud ráno nevstanu, nevezmu ikonickou čepici s kšiltem americké provenience a nevstoupím s ní do hotelové jídelny ke snídani, jsem tak trochu „out“. Obdobně jsem si připadal při večeři. Nejen bez čepice, ale i kvůli absenci pestrobarevného tetování. Vlastně bych řekl, že naše nepokreslená, „holá“ rodina tvořila v oné hospodě anachronickou minoritu. Nemluvě o tom, že jsme na sebe upozorňovali hlasitým pozdravem při příchodu a odchodu a tichou mluvou u stolu.
Na druhou stranu, když jsem sledoval, kdo se „kérkami“ zpod „basebolek“ pyšní, ani mi nevadilo, že nejsme v té společnosti „in“. Ale, jak se říká: každému co jeho jest.
Hezké výlety plné jedinečných zážitků!
Ondřej Sedláček