V Uměleckoprůmyslovém museu se představuje výstava dokumentující vývoj produkce porcelánu na českém území od jejích počátků po dnešek. Zahrnuje období více než tří set let – první pokusy o výrobu porcelánu u nás spadají do roku 1789.
Výstava je nejen pastvou pro oči. Defilují tu před námi nesčetné vázy, mísy, šálky či konvičky a také celé jídelní a nápojové soupravy provedené v křehkém bělostném porcelánu, často zdobeném zlatem či zářivými barvami, v designu několika historických slohů. Vyvolá také zamyšlení, jaká je v Česku budoucnost tohoto, donedávna u nás tak vzkvétajícího oboru.
Historie českých porcelánek není tak dlouhá, jako těch francouzských, italských nebo německých, odkud se výroba porcelánu na naše území dostala. Bohatá naleziště surovin a také národnostní a jazyková spřízněnost s Německem byly důvodem, proč se u nás rozvinula především v západních Čechách. Přesto je tři sta let dost na to, aby i u nás vznikaly špičkové výrobky, soupeřící kvalitou i designem s produkcí známých evropských porcelánek. A dost na to, aby se vystřídalo několik historických epoch, z nichž každá měla vlastní styl a vkus. Výstava v UPM se proto zaměřuje především na proměny vzhledu porcelánových výrobků, z nichž typickým příkladem je konvice. Hned v začátku výstavy se proto seznamujeme s postupnými proměnami této nádoby na čaj či kávu mnoha tvarů i vzorů a spolu s konvicí procházíme obdobím empíru, biedermeieru, historismu i secese, s navazujícím dekorativismem a funkcionalismem. Postupně se pak těšíme z pohledu na jídelní a nápojové servisy či jednotlivé kusy z produkce pro zákazníky z řad šlechty i měšťanstva 18. a 19. století. Dále najdeme i běžnější produkci, kterou už známe z výbavy našich (pra)babiček. A to včetně dnes již málo užívaných nádob jako jsou polévkové mísy či omáčníky. S postupujícím časem zaznamenáme úspěchy českých designérů a výtvarníků na EXPO Brusel a připomeneme si dobu socialistické velkoprodukce. Nahlédnout můžeme i do ateliérů současných návrhářů, kde vznikají často unikátní porcelánové kolekce.
Koflík s miskou s pohledy na letohrádek Kinských na Smíchově, Lippert & Haas, Slavkov 1831
Vivat Böhmen
Po počátečních pokusech byla první manufaktura na výrobu porcelánu na českém území otevřena v Horním Slavkově roku 1792. Další výroba porcelánu pak vznikla roku 1794 v Klášterci nad Ohří. Z téhož roku pochází také nejstarší dochovaný porcelán z českého území, který můžete na výstavě vidět. Jde o růžový koflík s přímo symbolickým nápisem Vivat Böhmen. Kláštereckou porcelánku pak v roce 1803 převzal do správy hrabě Josef Jan Thun, majitel zdejšího panství. A pod značkou Thun se zde produkoval velmi kvalitní porcelán až donedávna. Výroba však byla ukončena v roce 2023, převzaly ji výrobny v Nové Roli a Lesově. Na výstavě před námi defilují výrobky z mnoha dalších západočeských porcelánek a můžeme se tu dočíst o jejich vzniku i zániku. Připomeňme jen některá další místa: Březová, Doubí, Chodov, Loket, Loučky, Ostrov, Duchcov a další… všechna měla původně svá německá jména.
Váza, Pfeiffer & Löwenstein, Ostrov, návrh Eduard Schickel, Karlovy Vary, 1925
Západní Čechy jsou však i lázeňským regionem, a proto už v prvopočátcích se nové porcelánky chopily příležitosti a v jejich produkci se objevily nejrůznější zdobné lázeňské pohárky, z nichž především Karlovarští a další lázeňští hosté popíjeli minerální vody. Nebylo již třeba pohárky dovážet z Vídně. Výstava dokumentuje mnoha příklady.
Jakkoli český porcelán ve svých počátcích úzce navazoval na oblíbené cizí, zprvu durynské a posléze vídeňské vzory, velmi rychle si našel vlastní směr a podobu. Vynikajícím uměleckořemeslným zpracováním již kolem roku 1820 přesvědčivě dokazoval a v době biedermeieru a druhého rokoka potvrdil, že zaujímá rovnocenné místo s výrobky z předních center evropské porcelánové tvorby. Důkazem úrovně jsou tu například monumentální vázy určené pro expozice na světových výstavách v Chicagu a Paříži (1900). Také v pozdější době dokázal český porcelán zaujmout. Za období největšího rozkvětu je možno považovat dobu mezi světovými válkami. Úspěchy se svou luxusní produkcí měly české porcelánky na Mezinárodní výstavě dekorativního umění v Paříži 1925. Dekorativnost později nahradily jednoduché tvary a střídmé zdobení, prototypem pro další produkci se stal ve 20.–30. letech design Ladislava Sutnara. Po odsunu Němců z pohraničí po II. světové válce utrpěla i výroba porcelánu. Nový rozkvět přineslo až oživení s přípravou na EXPO 1958 v Bruselu, kde firma Karlovarský porcelán, slučující všechny znárodněné porcelánky, získala Grand Prix.
I v současnosti dokáží čeští návrháři a výrobci zaujmout, svědčí o tom práce nejmladších talentů a individuální produkce malých firem, kterou zde můžete vidět. Otázkou ale je: Přežije výroba porcelánu v Česku dalších 300 let? Záleží i na nás, zda při vybavování svých domácností dáme přednost levné produkci z Asie nebo té „naší“.
Český porcelán tří století – Uměleckoprůmyslové museum do 8. září.
Více na www.upm.cz
Martina Fialková