Lucia Moholy, Ingeborg Lebert, 1927. Černobílá fotografie, 22 × 29,8 cm. (Fotostiftung Schweiz, Winterthur. Copyright: Lucia Moholy © OOA - S 2024 / Fotostiftung Schweiz, Winterthur)
Historicky první komplexní výstavu o životě a díle této pozapomenuté ženy, která zasáhla do řady uměleckých i technických oborů, připravila Kunsthalle Praha. Výstava pokrývá celou profesní dráhu Lucie Moholy od druhé dekády po sedmdesátá léta 20. století a představuje přes 600 fotografií, mikrofilmů, dopisů, článků, knih a audionahrávek.
Lucia Moholy (1894–1989) se narodila v Praze jako Lucie Schulz do německo-židovské rodiny. Během první světové války se přestěhovala do Německa a pracovala ve vydavatelství. Zde poznala významného maďarského umělce Moholy-Nagye a provdala se za něj. Spolu s ním zkoumala vizuální, textové i zvukové reprodukční metody a sepsala významnou esej Production-Reproduction. Začala také fotograficky portrétovat své kolegy a přátele. Vznikala tak unikátní sbírka portrétů zajímavých osobností, mimo jiné z okruhu proslulého epicentra modernistické a avantgardní architektury Bauhaus.
Lucia Moholy, Jugoslávie, 1932. Černobílá fotografie, 16,5 × 21,5 cm. (Photo Elysée, Lausanne. Lucia Moholy © OOA-S 2024 / foto Elysée, Lausanne)
Lucia Moholy musela kvůli původu již v roce 1933 z Německa uprchnout. Zanechala svůj rozsáhlý archiv negativů na skleněných deskách u svého muže a také u zakladatele a ředitele Bauhausu, architekta Waltera Gropia. Negativy byly však během pozdějších let často užívány bez přiznání jejího autorství. Přitom však fotografie Moholy sehrály klíčovou roli v tom, jak veřejnost vnímala roli a význam Bauhausu. Po mnohaletém úsilí a právních jednáních se jí část negativů vrátila. Výstava v Kunsthalle představuje tyto práce zcela poprvé.
Vystaveny jsou i další unikátní snímky z období, které Moholy strávila v Londýně, kde měla portrétní ateliér. I zde portrétovala osobnosti z uměleckých, vědeckých a intelektuálních kruhů. Přispěla i k iniciaci založení prvního muzea fotografie a sepsala její první kulturní dějiny pod názvem Sto let fotografie 1839–1939. Při bombardování Londýna však o svůj ateliér přišla. Nalezla ale uplatnění v tehdy vznikajícím odvětví mikrofilmu, který byl využíván v informační vědě.
Lucia Moholy, Pohled z okna Lucie Moholy, Desava, 1926. Černobílá fotografie, 16,8 × 22,8 cm. (Fotostiftung Schweiz, Winterthur. Lucia Moholy © OOA-S 2024 / Fotostiftung Schweiz, Winterthur)
Později Moholy založila vlastní konzultační kancelář s názvem Documentary Services, Díky tomu získala pozici technické expertky při UNESCO. Výstava dokumentuje i její práci informační vědkyně v Turecku a působení v centru curyšské umělecké scény. Po druhé světové válce cestovala na Blízký východ, úzce spolupracovala s univerzitami a knihovnou v Ankaře a nezávisle fotografovala tento region. V Curychu, kam se přesunula v roce 1959, měla pověst významné fotografky, působila i jako kritička a redaktorka. Celoživotně zastávala feministické postoje.
Expozice je doplněna pracemi Jana Tichého, který vyučuje na katedře fotografie na School of the Art Institute of Chicago. Jeho instalace reagují na život a profesní dráhu Lucie Moholy a upozorňují na fakt podřadného postavení žen v Bauhausu.
Výstava Exposures v Kunsthalle Praha (do 28. 10.) vznikla ve spolupráci s Fotostiftung Schweiz ve Winterthuru. Prostřednictvím pozoruhodného příběhu Lucie Moholy přináší řadu nových a překvapivých pohledů na společnost, vědu i umění mezi oběma světovými válkami i v druhé půli 20. století.