Max Brod v roce 1914 (zdroj: wikipedia.org)
Člověk může mnohé události považovat za smutné, ba dokonce fatální, dokud na ně nepohlédne někdo další z jiné perspektivy.
Smutným se jeví kupříkladu osud Franze Kafky, který v červnu před sto lety zemřel v relativně mladém věku čtyřiceti let. Když se ale zamyslíme nad dalším vývojem dějin, lze předpokládat, že by Kafka, stejně jako jeho sestry, zemřel v koncentračním táboře. Tím pádem se ze smutného stává paradoxní fakt, že měl vlastně ještě pomyslné štěstí. Došlo k jakési proměně náhledu.
Jeho osud se dnes totiž jeví v úplně jiném světle než před sto lety. Není pochyb, že všechno bylo vlastně úplně jinak. Ne vždycky tomu tak je.
I s Kafkovým dílem. Chtěl, aby bylo zničeno, Max Brod to viděl jinak, jeho přání nerespektoval a Kafkovy romány a povídky dnes právem patří do fondu světové literatury. Max Brod změnil jeho přání.
Nabízí se samozřejmě otázka, co by na to Kafka řekl, kdyby měl tu možnost, ale to se logicky můžeme jen dohadovat.
Koneckonců, i jeho výročí bude rezonovat celým červnem, navzdory faktu, že během svého života nebyl příliš uctíván. Postihl ho proměnlivý osud mnoha umělců, kteří se proslavili až po své smrti. Pak se nelze divit, že některé věci mohou být po čase úplně jiné.
Zajímavé je, že Kafka dokáže přes propast sta let promlouvat i k dnešním lidem, ač někdy se zájem sveze jen na snobské vlně jakési módnosti. Ale většinově to umí, jako by ve svých proměnách nějak proplouval časem.
Docela mě začalo zajímat, co naše současnost, prošpikovaná úplně jinými problémy, než se řešily před sto lety, ještě dokáže udělat s Kafkovým dílem.
Ostatně, v červnu se k tomu nabízí přehršel příležitostí, můžete se o to pokusit také. Zažít si nějakou červnovou proměnu, v souladu s naprosto reálným pocitem, že se během měsíce zase promění rok i každodenní život.
Léto je nadohled, červen budiž pochválen. A Kafka i všechny červnové proměny též.
JN