Jen málo staveb v Praze, které vznikly v posledních desetiletích, je tak populárních, jako Tančící dům světoznámých architektů Franka Gehryho a Vlada Miluniće. A přitom i on zpočátku vzbuzoval u mnoha Pražanů silné emoce.
Dnes je nejen lákavým cílem pro zahraniční turisty, ale i místem, kam můžeme přijít za zajímavými výstavami, nebo si jen vyjet výtahem na terasu s barem, dát si sklenku něčeho dobrého a kochat se pražským panoramatem nad Vltavou. Právě letos v červnu je to 30 let od doby, kdy byl Tančící dům otevřen. Při té příležitosti se stal sám sobě exponátem výstavy, mapujícím jeho vznik a historii.
Okolnosti vzniku Tančícího domu jsou pozoruhodným svědectvím doby, kdy se Praha znovu otvírala světu. Za prezidentem Václavem Havlem, který žil v sousedství na Rašínově nábřeží a stavbu na nevyužité parcele inicioval, přicházely mnohé zahraniční osobnosti a Praze a Československu nabízely své zkušenosti, nápady, umění i investice. Došlo tak i ke spolupráci obou světových architektů. Koncept dvou věží – jedné roztančené a druhé statické – měl podle Miluniće odrážet radost ve společnosti po pádu komunismu. Frank Gehry, mj. architekt proslulého Guggenheimova muzea v Bilbau, vtiskla i novému domu v Praze organickou tvář ve svém stylu. Budově už během práce na projektu začali sami architekti přezdívat Ginger a Fred, podle legendární dvojice tanečníků.
Výstava, která dokumentuje příběh dnes již ikonické budovy a jejích autorů, poukazuje i na neznámé okolnosti vzniku. Jsou tu různé dosud nezveřejněné archivní materiály, prohlédnout si můžeme i původní vybavení interiérů z 90. let, které navrhla Eva Jiřičná. Jsou tu její originální skleněné stoly, osvětlení i další nábytek z devadesátých let pro tehdejšího investora, pojišťovnu Nationale-Niederlanden. Výstava také umožňuje vstup do technického zázemí domu, kam se běžný návštěvník nedostane. Zajímavým exponátem je také model domu Franka Gehryho a Vlada Miluniće zapůjčený z Národní galerie. K výročí vznikl i nový detailní model domu v měřítku 1 : 18 vysoký přes dva metry, nebo vizualizace stavby. Je tu i dobový tisk, mapující období výstavby Tančícího domu, originální stavební dokumentace. Kromě toho se návštěvník může seznámit s historií místa na nároží Jiráskova náměstí a Rašínova nábřeží, včetně historických fotografií sahajících až do roku 1860.
Přestože se s organickou architekturou domu mnozí obyvatelé Prahy těžko sžívali, už v roce svého otevření získal Tančící dům nejvyšší ocenění v kategorii designu v anketě amerického Time. A odborný český časopis Architekt jej zařadil mezi pět nejvýznamnější českých staveb 90. let. Dnes je tu kromě přízemní galerie také hotel, kavárna, restaurace a bar s vyhlídkou. Část domu dál slouží jako kanceláře.
Výstava Tančící dům: příběh ikonické budovy v Galerii Tančícího domu, kterou doplňují komentované prohlídky, trvá do 18. října.
Maf