Pavlína Kvapilová
Také máte pocit, že jsme v minulých měsících – a vlastně i letech čím dál víc zabředávali do pocitu šedi a bezvýchodnosti? Nejprve ztrátou všech možných ideálů o tom, kam se naše společnost ubírá, jak se její nemalá část chová, jak mluví, co vyznává? A pak nás ještě k tomu převálcoval covid. Naštěstí ale existují nadšenci, jako například Pavlína Kvapilová, která už před ním vymyslela projekt Elegantní Česko. Pavlína Kvapilová miluje staré časy, ale říká o sobě také: „Vždycky jsem byla zároveň dost inovátor“. Novinky prosazovala na programu ČT24, kde působila, a hlavně pak jako ředitelka divize ČT Nová média. Ve své vlastní iniciativě Elegantní Česko nyní propojuje staré časy s novými a dává naději, a také radost a osvětu, ve formě chytrých a zábavných videí, článků, ale i akcí. Ta zatím největší a nejdůležitější se uskuteční v srdci Prahy v létě.
Vaší iniciativou chcete o prázdninách rozjasnit, oživit a vylepšit pražské centrum, které teď skomírá. Míříte přímo na Královskou cestu. Nejsou tady turisti, zato je tu stále plno zbytečných obchodů s cetkami pochybného původu. Nebo podivných muzeí či živností, které s Prahou a Českem nemají nic společného a nejsou pro ni dobrou vizitkou. Co s tím?
Je to hluboko zakořeněný problém, který byl dlouhé roky prakticky neřešitelný. Ovšem teď je historická příležitost to změnit. Neznám snad nikoho, komu by se centrum v té předcovidové době líbilo. Vy ano? Poptávka je podle mě obrovská. My jsme otevřeli to téma v Elegantním Česku teď na jaře projektem Ozdobme společně Královskou cestu. Jeho součástí je videoseriál, který chce od podlahy rozvířit a rozpoutat veřejnou debatu, která je nutná. To už se děje. Díky podpoře veřejnosti v crowdfundingové kampani se už seriál začal vysílat. Popis problémů a společné zamyšlení je nutné, aby se věci mohly začít hýbat. Jedna věc je strategie. Druhá praktické kroky, které mohou začít hned. Obojí by mělo jít ruku v ruce. Věřím, že Královská cesta bude úplně jiná, jakkoli se setkávám se spoustou skeptických lidí. Jaké si to uděláme, takové to budeme mít. Prostě místo cirkusu typu matrjošky, trdelníky, podivné figuríny apod. Královská cesta coby důstojná vizitka a odraz duše českého národa, noblesy a šikovnosti našich lidí – s veškerou otevřeností světu.
Jaké probíhají přípravy? A co už v tom směru máte za sebou?
Jsme hodně akční a pilně na všem pracujeme. Částí našeho plánu je vyslat konkrétní vlaštovku, že to jde. Momentálně chystáme tzv. Salón republiky v Nerudově ulici, kde budeme prezentovat to nejlepší z práce zlatých českých ručiček. Elegantní Česko dlouhodobě apeluje na to, aby se inteligentně propojovala minulost se současností, to je základ naší filosofie. Chceme, aby tam výrobky byly k prodeji a zároveň řemeslníci a další profese mohli přímo předvádět svou práci. Čekám kreativní atmosféru, nic statického, ale místo pro setkávání, z čehož vyrostou další nápady. Probíhá zmíněný videoseriál a zároveň chystáme soutěž pro výběr nových, zajímavých tvůrců. A protože ohlasy byly báječné, vypsali jsme na HitHitu ještě pokračování. Tím bude série letních aktivit, které by momentálně prakticky mrtvou Královskou cestu oživily: Prvorepublikový marš od Obecního domu na Hrad, šnůru rukodělných workshopů a také letních jazzových dýchánků.
Jak a kdy ta akce vypukne? Bude mít i nějaké pokračování nebo trvalejší vyznění? Nebo je to jen jednorázový impulz, který by měl vést odpovědné politiky k zamyšlení, co s centrem Prahy udělat v příštích měsících a letech?
Všechno je v plném proudu, akce postupně obnovujeme od 18. 6., kdy nás čeká párty Česko tropí hlouposti. Prvorepublikový marš plánujeme na 1. 8. Rozhodně bychom byli rádi, aby to byl impulz. Ale víte, nejde pořád jen čekat zázraky od politiků. Je to v rukou nás všech. Ostatně už roky máme akce na Malé Straně, včetně populárních Dnů v jiných časech. Čili je to jen logické pokračování. Ta snaha rozhodně bude dlouhodobá, není to jen výstřel do tmy. Naopak.
Při přípravě takových projektů je potřeba velké vůle ke spolupráci na mnoha stranách, asi i včetně komunálních politiků. Funguje to?
Spolupráce je opravdu klíčem, a tak jsme samozřejmě zahájili debaty i s nimi. V Česku bychom obecně měli posilovat kooperativního ducha. Je tu spousta lidí, kteří po něm vlastně touží a nelíbí se jim to klima věčného boje. Jenže jiní to zase považují za „normální“. Vždycky když vyjedu ven, vidím obrovský rozdíl, jakkoli nechci idealizovat. Dám vám příklad z mé rodné Litomyšle. Všichni porevoluční starostové se tam potkávají bez ohledu na stranickou příslušnost celé roky pravidelně jednou za měsíc na společném obědě. A tam si povídají, co a jak. Mají motto: „Litomyšl mění starosty, ale nemění směr“. No není to geniální? Navíc, nejde o žádné plkání a Litomyšl podle toho taky vypadá. Je to dokonalý příklad inteligentní koexistence starého a nového.
Co vám velí přenášet styl a atmosféru „starých časů“ do dneška? Jaké pohnutky mají vaše akce, které Elegantní Česko nabízí na svém webu?
Já jsem od malička takový renesanční typ. Bavilo mě vždycky všechno, byla jsem hrozně zvědavá malá holčička, pořád jsem četla, pátrala na půdách. Litomyšlská stopa nemůže nezůstat. Organizovali jsme na gymplu Majálesy, celou plejádu skvělých akcí, včetně mezinárodních, duch toho města je prostě zcela mimořádný. Baví mě vymýšlet nové věci, ideálně se skvělými lidmi, dělat radost. A myslím, že bychom měli opečovávat to nejlepší z minulosti, propojovat to s tím nejlepším ze současnosti. A zakládat taky dobrou budoucnost. To není o čekání, co kdo za nás vyřeší. To začíná u každého jednoho z nás.
Žijeme ve zvláštní době, jakou nikdo z nás dosud nezažil. V téhle tísnivé covidové atmosféře jsme začali léta dvacátá, a vy najednou chcete navazovat na uvolněná a nadějeplná 20. léta minulého století. Je to lék? Jsme přece o 100 let jinde.
Podobností, stejně jako i rozdílů, je tam celá řada. Doba dvacátých let, to byly po přelomovém roce 1918 a španělské chřipce v českém prostředí (ne až tak slovenském) svého druhu „zlaté časy“. Boom nové republiky, budování státu, nové identity, rozvoj podnikání i kultury včetně módní tvorby. Ta paralela se v mnoha ohledech nabízí. Já věřím, že ještě přes ten šílený začátek vybudujeme nová zlatá dvacátá. Proto naše motto #budujemezlatadvacata. Symbolicky to rozbalíme na party Česko tropí hlouposti v Obecním domě. Tedy na místě, kde vzniklo Československo. Z doby první republiky si máme rozhodně co brát jako podněty k přemýšlení.
A nejsou to jen hrátky pro ty, kdo mají dost peněz zaplatit si nějaký zážitek a zúčastnit se organizované akce? Máte dojem, že vaše aktivity zanechávají nějaký dlouhodobější dopad na veřejnost?
Ale tak to vůbec není. Elegantní Česko vzniklo jako takový srdeční projektíček a videoseriál, na který jsme vybírali peníze na internetu. Bylo to myšleno jako bezpečný a inspirativní prostor pro lidi, kteří si připadají mimo hlavní proud. Ale ono se ukázalo, že naopak těch, kdo nechtějí žít konvenční život, je hrozně moc. A tak to rostlo, a lidé se začali ptát. To nás vedlo k tomu, že jsme začali pro ně organizovat workshopy, zážitkové dny, akce, vznikla úžasná komunita z celého Česka, podporuje nás také mnoho krajanů ze zahraničí. Lidé tím, že tyhle akce milují a chodí na ně, umožňují, abychom se tomu naplno věnovali. A otevírali různá témata – jako je třeba právě Královská cesta. V minulosti třeba Výjezdní akademie etikety pro naše ctěné potomstvo, Československý šarm o postavení žen za Masaryka a dnes, projekt na podporu skomírající tradiční krejčoviny Kostým – nejlepší přítel ženy atd. Věnujeme se společenským tématům, organizujeme veřejné debaty #premyslivasezona a #lecivasezona. Ostatně, na webu je možné se na část toho mrknout. Ale nejlepší je chodit naživo, když to teď zase půjde. Vytváříme hravé, ale také chytré a zároveň sdílné prostředí. Kdo to zkusí, většinou už s námi v tomhle dobrodružství jede dál.
Doufejme tedy, že doba covidová skončila. Jenže za dlouhé měsíce karantén a lockdownů si hodně z nás zvyklo na pohodlné domácí oblečení, maximálně zaměňované za stejně pohodlné oblečení na ven. S výpadkem veškerých společenských aktivit zůstaly ve skříni šaty, sukně, podpatky. Ani pánům se moc nechce do košilí a kravat. A mnohým vyhovuje i to, že někteří tvůrci „módy“ velí v ležérním, ba přímo teplákovém stylu zůstat i nadále. A že je možné ho využít i na veřejnosti. Co vy na to?
Naše agenda je rozhodně anti-tepláková (úsměv). Tepláky jsou fajn, ovšem na sport, takže tam klidně do alelujá. Ale jinde bychom teď naopak měli zase pěkně pečovat o sebe ve všech smyslech slova, pracovat na sobě, vyšňořit se, být elegantní. Každý z nás, kdo je krásný, ve všech smyslech slova, dělá svět krásnějším místem.
Jaké plány máte s projektem Elegantní Česko do budoucna, pokud je lze prozradit?
V tomhle projektu nikdy nešlo o žádné poučování. Je o společném hledání toho lepšího v nás, o pátrání, vášnivých debatách, sdílení (i těžkých momentů, které k životu patří), tvoření, radosti, včetně té z každodenních maličkostí. O kultivaci. Lidská nátura je celá tisíciletí taková, jaká je. Ale obrovská síla je v tom, nakolik jsme tvůrci svých osudů. Pokud chceme, tak se přece nemusíme nechat vláčet. Můžeme svůj život stavět jako umělecké dílo. Tahle země má obrovský potenciál a doba covidu možná byla i časem, kdy jsme si víc uvědomili, co ho blokuje. Co chceme. Jaké jsou naše hodnoty. Takže já doufám, že to postcovidové Česko budeme všichni tvořit s vědomím, jak úžasné dědictví tady máme. A moderně i se vším talentem, který tu je, kam se podíváš. Tak, aby nám to tu zase ve vší parádě vykvetlo.
foto: archiv Elegantní Česko (Ondřej Košík)
Více info na: www.elegantnicesko.cz
Martina Fialková