Pohled na dům čp. 50 (dynamitka) ve vltavském údolí v Bohnicích – z levého břeku Vltavy ze skály u roztockého lesa (foto Archiv hlavní ho města Prahy).
Nejprve výlet do světa: Rodina Švéda Alfreda Nobela byla podnikavá. Už jeho otec byl výrobcem výbušnin, ale právě v době synova narození musel vyhlásit bankrot. Alfred však odmala vyrůstal v prostředí aplikované chemie, studoval ji i ve Spojených státech a pak pracoval v otcově továrně v Petrohradě. Ta zažívala krátkou konjunkturu, protože ruská armáda vedla právě Krymskou válku (1853–1856, skončila prohrou Ruska), s Osmanskou říší a potřebovala množství výbušnin. Alfred se začal také zabývat chemickými experimenty s novou substancí, nitroglycerinem, nahrazujícím málo účinný střelný prach. Od jeho výroby ho neodradil ani velký výbuch této nestabilní látky, při kterém v laboratořích zahynul jeho bratr Oskar. Přesto Alfred Nobel založil továrnu poblíž Hamburku, ale i ta byla v roce 1866 zničena výbuchem (a znovu postavena).
Už v roce 1867 však pracovitého Nobela čekal jeho největší úspěch – vynález dynamitu. Nový výrobek byl šestkrát účinnější než střelný prach a byl patentován v mnoha zemích. Využití dynamitu skýtalo obrovské možnosti rozvoje průmyslu a stavebnictví. Alfred Nobel začal rychle spoluzakládat firmy po celé Evropě, Severní Americe a výroba dynamitu expandovala. Pomohl i při výstavbě 15 km dlouhého Gotthardského železničního tunelu v Alpách.
Rakousko odebíralo dynamit především z největší Nobelovy továrny u Hamburku, problém však byl s dopravou i skladováním. Dynamit nesměl cestovat po železnici. S jeho pomocí však u nás byla budována Česká severní dráha, jeho užití se testovalo v dolech kladenského revíru. Objednávek z Čech měli v Hamburku tolik, že začali uvažovat o výstavbě dceřiné továrny u Prahy. Táhlá uzavřená rokle směrem na tehdy malou obec Bohnice, u Vltavy, s železnicí na druhém břehu se zdála ideální. Přesto záměr narazil na velký odpor místních zemědělců i dalších. Ten však byl překonán potřebou rozvoje. Roli sehrálo i vypuknutí Prusko-francouzské války v roce 1870. Německý zákaz vývozu dynamitu způsobil zájem Rakouska na co nejrychlejším zavedení výroby na vlastním území. Výstavbou byla pověřena firma Kruliš z Vodičkovy ulice. Továrna však vznikla jako provizorium, její stavby byly dřevěné. Vedla sem roklí vlečka kvůli zásobování, instalován byl parní stroj, který sloužil pro nakládku a vykládku lodí připlouvajících po Vltavě.
Není spolehlivě doloženo, zda Alfred Nobel byl při zakládání ve své pražské továrny osobně přítomen. Některé zdroje jeho návštěvu zmiňují, ale bez přesných údajů, není však o tom žádná zmínka v dobovém tisku. Tehdy však ještě nebyl tak světově proslulou osobností. Zásadní úlohu při vzniku tohoto jeho podniku v Praze sehrál česko-německý obchodník August Schram, původní dovozce dynamitu z Nobelovy továrny u Hamburku. Továrna v Zámcích (malá osada v Bohnicích) zaměstnávala 40 dělníků, převážně z okolí, a byla hned zahlcena objednávkami. Už po několika měsících provozu však došlo ke dvěma výbuchům, které si vyžádaly celkem 15 obětí a šokovaly veřejnost. Vedení dynamitky se muselo hájit a dočasně zastavit provoz kvůli obnovení továrny. Tlak na zákaz výroby však nebyl c. k. úřady vyslyšen. Továrna byla v druhé půli roku 1871 přestavěna, jednotlivé provozy odděleny od sebe a tím se zvýšila bezpečnost výroby. Státním dohledem nad výrobou byl pověřen prof. Dr. Wilhelm Friedrich Gintl z Německé vysoké školy technické v Praze. Další významnou postavou byl inspektor Isidor Trauzl s vysokou technickou odborností. Pro dynamitku sloužila nadále jako zprostředkovatel firma A. Schrama, který nedaleko, v Lísku, vybudoval návazný podnik na zpracování odpadních látek z dynamitky a vyráběl zde umělá hnojiva.
Dynamitka v Zámcích měla v roce 1885 už trojnásobnou produkci a počet zaměstnanců stoupl na 80. V té době se však již začalo s výstavbou daleko větší továrny v Prešpurku (dnešní Bratislavě), která pražskou dynamitku brzy konkurenčně vyřadila. Také dynamit byl postupně nahrazován účinnějšími výbušninami, např. trinitrotoluenem. Pražský podnik patřil pod vídeňskou centrálu Dynamit Nobel AG. Po vzniku Československa bylo v zájmu státu přerušení vazeb na Vídeň a sídlo firmy muselo být převedeno do Prahy, ale v roce 1922 zde byla výroba dynamitu zcela zastavena. Továrnu si pak pronajal konstruktér a průmyslník František Janeček, který zde vyráběl munici pro armádu, ale i světlice a dýmové bomby. Po dalším neštěstí se svízelnou situaci firmy snažil řešit výrobou kancelářských potřeb. Dynamit, jehož síla si rychle vydobyla celosvětovou popularitu, a jméno Alfreda Nobela, však zůstává stále v místní paměti. Uzavřený areál dynamitky se dnes nachází v rekreační oblasti, kolem vede frekventovaná povltavská cyklostezka. Továrna v rokli chátrá a plány na revitalizaci tohoto průmyslového dědictví zatím zůstávají na papíře. Doufejme, že nedojde k jeho nenávratné zkáze.
(S využitím práce Prokopa Jandeka pro časopis Historie fyziky)
Maf