Alfons Mucha Central Gallery (© Tomáš Rubín)
Central Gallery na Staroměstském náměstí otevřela nově instalovanou expozici ze své rozsáhlé sbírky děl Alfonse Muchy. Upozorňuje v ní na často přehlížená témata a šíři záběru v umělcově tvorbě. Neklade proto důraz na všem známé a populární plakáty, ale vyzdvihuje umělcovu všestrannost v oboru designu, kresby, ilustrace, ale také fotografie.
Návštěvníci se navíc mohou seznámit i s vybranými pracemi umělcovy vnučky Jarmily Mucha Plockové, architektky a výtvarnice čerpající z Muchových návrhů. Speciální část výstavy pak unikátně odkrývá detaily Muchova největšího díla, Slovanské epopeje.
Prostory Central Gallery, věnované Muchovi (v dalších patrech tu mají ještě expozici Andyho Warhola a Salvadora Dalího), tvoří několik nevelkých průchozích sálů. Proto to zde sluší spíše středním a menším formátům, od nichž návštěvník nemusí mít velký odstup. A toho i nová expozice využívá. Jednotlivé sály zasvětila několika tématům a rozlišila barevností stěn, na nichž jsou díla instalována. Syté barvy a použité dekorativní draperie či drobné zdobné detaily (lampa, korálkový závěs) dotvářejí atmosféru secesních salonů či budoárů.
Alfons Mucha Central Gallery (© Tomáš Rubín)
Alfons Mucha je vnímán jako jeden z tvůrců secesního stylu. Nejde ale zdaleka jen o divadelní a jiné plakáty, jimiž jeho kariéra ve Francii na přelomu 19. a 20. století odstartovala, nebo známé dekorativní panó, v jejichž estetice nachází inspiraci mnoho dalších umělců až po dnešek. Nejširší dopad na rozšíření secesního stylu po celé Evropě měla pravděpodobně Muchova publikace Documents Décoratifs z roku 1902, kterou také výstava představuje. Jde o rozsáhlý soubor Muchou vytvořených ornamentů, dekorativních motivů a návrhů, které mohly být – a také byly a dodnes jsou – široce uplatněny v architektuře, designu i v uměleckém řemesle – při výrobě nábytku, skla či porcelánu, užitkových předmětů i na vzorech textilií.
Výstava neopomíjí ani další významné Muchovo dílo, slavný Otčenáš (Le Pater), vydaný už v roce 1899 rovněž v Paříži. Z ilustrované Modlitby Páně se v jeho pojetí stala osobní umělecká výpověď, do níž kromě křesťanské tradice včlenil i řadu zednářských symbolů. Záměrem bylo vytvořit vzkaz budoucímu lidstvu – víru ve tři základní lidské ctnosti – krásu, pravdu a lásku.
Část Muchovy tvorby, spjatou s divadlem, zde představuje několik děl vzniklých ze spolupráce se slavnou francouzskou herečkou Sarah Bernardt, která v Paříži dosud neznámého umělce během krátké doby proslavila, a také plakát Kassa pro americkou herečku Leslie Carter, za který však nikdy nedostal zaplaceno.
Alfons Mucha Central Gallery (© Tomáš Rubín)
Pozoruhodnou částí výstavy je prostor věnovaný fotografii, oboru, kterému se Mucha také velmi věnoval. Kameru často využíval k pořízení pracovních, přípravných fotografií v ateliéru. Takto můžeme nahlédnout do doby těsně předcházející vzniku některých jeho maleb, ale také do prostředí, v němž vznikaly. Prostřednictvím fotografie umělec sleduje křivky lidského těla, hledá správný pohyb či světlo pro své budoucí dílo. Na řadě fotografií je však zachycen Mucha sám, jsou tu i působivé snímky členů jeho rodiny, zejména manželky Marie s oběma dětmi.
Filozofií Alfonse Muchy jako všestranného umělce bylo, že umění má sloužit člověku bez rozdílu bohatství, musí být dostupné i obyčejným lidem, nejen movitým vrstvám. Tuto myšlenku uváděl Mucha do praxe spoluprací s mnoha firmami vyrábějícími běžné spotřební zboží, nápoje nebo cukrovinky – výstava to připomíná několika příklady, včetně dochované krabice na bonbony, zde pietně pod skleněným poklopem. Estetika reklamy či obalů navržených Muchou přinesla umění do každé domácnosti. Levný byl i tisk plakátů, které si mohli koupit místo drahého obrazu i obyčejní lidé. Sekce výstavy Aesthetics ukazuje Muchovu snahu zpřístupnit umění co nejširšímu publiku.
V sekci Křehkost pak můžeme obdivovat jemné kompozice inspirované přírodou a ženskou krásou, které patří k jeho nejznámějším sériím. Po návratu z Francie do vlasti se již etablovaný Mucha plně vložil do služby české kultuře a podpoře národní identity a sebevědomí. Toto období dalo vzniknout řadě plakátů pro kulturní události, nově vznikající české instituce nebo spolupráci s tělocvičnou jednotou Sokol, jejímž byl členem – plakátům na sokolské slety, oponě pro Sokol Zbiroh. Muchovo vlastenectví přetavené do tvorby se zde demonstruje plakátem Loterie Národní jednoty, jejíž výtěžek pomáhal financovat výuku českého jazyka a historie. Je tu i Muchou nádherně ilustrovaná vzdělávací brožurka Banky Slavia, jejímž tématem kupodivu nebyly rodinné finance, ale cenné rady novopečeným maminkám pro blaho jejich miminek.
Alfons Mucha Central Gallery (© Tomáš Rubín)
Mimořádnou součástí výstavy je prostor věnovaný pracím Muchovy vnučky, výtvarnice a designérky Jarmily Mucha Plockové, která z pověření svého otce Jiřího Muchy navazuje na dědův odkaz – ovšem s vkladem vlastní invence. Jako původním povoláním architektka, která toužila být i sochařkou, se věnuje navrhování převážně trojrozměrných dekorativních předmětů – zde např. dřevěný paraván – či šperkům. Vznikají inspirovány motivy z Alfonsových Documents Decoratifs, které uplatňuje nejčastěji v materiálech jako jsou sklo nebo kov. Propojení jejích prací s dílem Alfonse Muchy je nadčasové.
Závěrečná zastávka je v sekci věnované Muchovu životnímu dílu Slovanské epopeji. Zde můžeme prostřednictvím videoprojekce nahlédnout na nejrůznější její detaily a vyslechnout si k nim komentář. Fascinující propracovanost až bere dech. Velkoformátové fotografie Jana Williama Drnka, z nichž video vzniklo, byly vytvořeny pro monumentální monografii Epopej. Návštěva výstavy může být ordinována jako lék do naší bouřlivé doby. Spojení krásy a oduševnělosti v celém Muchově díle se dotkne duše každého vnímavého člověka.
Central Gallery, Staroměstské nám. 15 (Dům u bílého jednorožce)
Martina Fialková