Od uhlu k tužkařskému impériu – to je název výstavy, která přibližuje 250 let dlouhý příběh rodiny, která v českém hospodářství zanechala jednu z nejdelších a nejvýraznějších linek. A to téměř doslova, protože jméno Hardtmuth je dodnes synonymem pro kvalitní tužku.
Výstava v Národním technickém muzeu se věnuje nejen tradici výroby tužek, ale mnoha dalším činnostem, které podnikavou rakouskou rodinu Hardtmuthů proslavily, zanechaly stopy na území Čech a Moravy a uvedly mezi evropskou podnikatelskou špičku, ať už to byla architektura, krajinné úpravy nebo výroba kameniny.
Žlutá tužka Hardtmuth tvrdosti HB 2 a HB 3 a guma se slonem byly vybavením každého školáka nejen v mém dětství, ale už dávno předtím. A snad stále jím jsou. Sympatického slona se zdviženým chobotem, který se stal symbolem a logem této firmy, znají zákazníci už 126 let. Tužky a pastelky značky Koh-i-noor všech možných barev, hranaté i kulaté, byly a jsou z Českých Budějovic vyvážené do celého světa. Víme ale, čí vynalézavost, píle a um za vznikem těchto značek stojí? Projdeme-li si expozici „ve směru tužky“ (namísto šipky) připravenou společně NTM s Národním zemědělským muzeem a Národním památkovým ústavem, dozvíme se to.
Zakladatelem budoucího impéria se stal architekt Josef Hardtmuth (1758–1816), syn z chudé rakouské rodiny, vyučený zedníkem a kameníkem. Štěstím pro bystrého chlapce byla práce kresliče a vrchního dozorce Liechtensteinských staveb ve Vídni, kterou dostal už ve věku 19 let. S rodem Liechtensteinů pak spojil nadlouho svůj život a v jejich službách vznikaly jeho vlastní stavby, když se později skvěle uplatnil jako projektant, architekt i krajinář. Výstava představuje četné návrhy jeho staveb. Dozvídáme se o jeho stěžejním podílu na vzhledu lednického areálu, kde byly Hardtmuthovy stavby umně zasazené do budovaného parku. Do dnešního dne o tom svědčí známý Minaret, Akvadukt, právě rekonstruovaný zámeček Belveder a další, již nedochované stavby. Obdobně dotvářel Josef Hardtmuth i jiné liechtensteinské zámecké areály, stavěl však i kostely, obytné a hospodářské budovy. Dokonce – na svou dobu průkopnicky – rekonstruoval či stavěl zcela nové bydlení pro úředníky a další personál Liechtensteinů (Vídeň, Bučovice, Lednice). Josef Hardtmuth byl velice všestranný a mnoho technických problémů a úskalí, které jeho práce přinášela, jej dovedlo k důmyslným řešením a novým vynálezům. Zasahovaly i do jiných oborů, takže mj. jiné vynalezl i nový postup na výrobu nádobí a založil u Vídně továrnu, která vyráběla žádané a levné zboží – tzv. vídeňskou kameninu. Vynalezl i unikátní bezolovnatou glazuru či neapolskou žluť. Snad právě potřeba architekta kreslit a rýsovat jej dovedla ke zdokonalení výroby tužky – a roku 1804 získal privilegium na jejich výrobu.
Výstava postupně představuje další členy rodiny, kteří zasáhli do vývoje firem pod značkou Hardtmuth. V druhé generaci převzal otěže neméně nadaný a ambiciosní syn Carl, nejmladší ze čtyř bratrů. Rodině a firmě pomohla i úspěšná účast na světových výstavách v Londýně a ve Vídni. Sledujeme vzestup mezi šlechtickou společnost a rakouskou podnikatelskou elitu, kdy Hardtmuthové měli přístup na nejvýznamnější oficiální akce své doby. Carl byl za zásluhy povýšen do šlechtického stavu. A byl to on, kdo přenesl výrobu tužek i kameniny z Vídně do Čech. Tužkárna v Českých Budějovicích se záhy stala prosperující firmou (na výstavě zaujme velká grafika zobrazující ohromný tovární komplex), svoji produkci stále zdokonalovala a rozšiřovala, vyvážela do celého světa. Carlův syn Franz, všestranně technicky vzdělaný a se zkušenostmi získanými v zahraničí, pokračoval ve vynalézavém duchu svého děda. Do výroby v roce 1889 uvedl žlutou tužku Koh-i-noor, která se stala symbolem kvality. Franz také díky svému vynálezu (český mlýn grafitový) mohl přesněji určovat tvrdost tuhy, díky čemuž pak mohl zavést sedmnáctistupňovou škálu tvrdosti a nové, anglické označení písmeny, obojí užíváno dodnes. Franzovi se díky inovacím podařilo zcela předčit světovou konkurenci. Věnoval se ale i jiným oborům rodinného podnikání, např. tovární výrobě kachlových kamen. U všech tří pokolení Hadrthmuthů sledujeme zároveň i jejich rodinný život.
Podnikání i společenskou situaci celé rodiny radikálně ovlivnil rozpad Rakouska-Uherska. Vznik Československa a hospodářská krize 30. let vedly k oslabení pozice rodinné firmy i hledání doplňující produkce. Její členové během II. světové války opustili území Československa. V roce 1945 budějovický podnik převzal revoluční závodní výbor. Výstava sleduje dějiny firmy až do nedávna nejen na dobových dokumentech, nákresech či fotografiích, ale přináší i řadu zajímavých exponátů – od modelů staveb, výrobků vídeňské kameniny až po ukázky produkce budějovické tužkárny v průběhu celé její existence. Nabízí i prostor pro dětskou tvořivost a názorně představuje, jak se (dodnes) vyrábí tužka. Žlutá tužka Hardthmuth, která fakticky dobyla svět.
Výstava v Národním technickém muzeu trvá až do 26. 3. 2023
Martina Fialková