září

Něco pozitivního, lidského

Letošní rok se s námi příliš nemazlí, ale stále to jde. Viděno tedy mýma očima – pohledem Čecha z poklidné naší kotliny, obklopené kopci, které snad jaksi mimovolně brání větším excesům a výkyvům na tu či onu stranu. Očima jiných národů, z momentálně exponovanějších končin, by to jistě taková „selanka“ nebyla. Například dlouhotrvající požáry v Austrálii či na jihozápadě USA, záplavy v Asii, najmě pod megalomanskou přehradou Tři soutěsky v Číně, a tak bych mohl pokračovat. Přičemž bych pochopitelně musel zmínit i věc celosvětového významu, tedy pandemii koronaviru.

Ačkoliv, naštěstí a zatím, naše republika nedostala „plný zásah“ ani jednoho ze zmíněných živlů, přesto i u nás problémy vyvstaly, mnohdy nemalé. S nimi se však objevily i momenty navýsost lidské, pozitivní a hodné poklony. Mnohdy malé, nenápadné.

Za všechny příběhy, které se mi donesly, si dovolím stručně zmínit nedávné peripetie jistého rybářství pod Orlickými horami, neboť s ním mám letitou a skvělou zkušenost. I ono rodinné rybářství pochopitelně narazilo při svém podnikání na nemalý problém s koronavirem. Na druhou stranu, letošní rok nám byl dosud výrazně nakloněn ohledně dešťových srážek, tedy i hladiny většiny rybníků nastoupaly na své správné výšky. Jenže, někde toho spadlo tak trochu moc. Jako právě na rybníky a sádky milého pana porybného. Jeho vodní hospodářství, přetékající kalnou záplavou, která odnášela jak pracně opečovávané násady, tak velké prodejní ryby, proletělo i televizními stanicemi. I napadlo nás s manželkou, že by nebylo od věci, trochu přispět na obnovu. Někdo přispěje u nás, někdo v cizině, někdo osobně, někdo sbírkou, někdo věcně. A je příjemné vidět ve statistikách, že Češi nejsou v tomto případě žádní škrti.

Záhy po naší nabídce přišla tato odpověď: „… teda to jsem upřímně vůbec nečekal, vyrazili jste mi dech. Velice si toho vážíme! Škody samozřejmě máme, ale snad ne tak velké, jak to vypadalo, když bylo vše pod vodou, to se člověk opravdu bál, co bude. Obrovsky si toho vážíme, ale dar nemůžeme přijmout. Na světě je bohužel tolik lidí, co přijdou o střechu nad hlavou nebo o své blízké, že bych se vnitřně necítil dobře něco přijmout. Věřím, že to chápete a podpořte třeba částkou pro nás někoho takového, i když nepochybuji, že to děláte…“ Naše reakce byla jasná, podle přání jsme podpořili rodinu, která přišla při povodních o matku.

Teď už jen doufejme, že dalších sbírek nebude co nejdéle zapotřebí a začátek nového školního roku proběhne co možná nejklidněji.

Ondřej Sedláček