březen

Markéta Pánková – můj život s Komenským

Markéta Pánková, ředitelka Národního pedagogického muzea a knihovny J. A. Komenského v Praze.

Markéta Pánková, ředitelka Národního pedagogického muzea a knihovny J. A. Komenského v Praze.

Letos uplyne 350 let od úmrtí jedné z největších postav české historie, světově významného humanistického myslitele a pedagoga Jana Amose Komenského (28. 3. 1592 – 15. 11. 1670). Koordinátorkou Národních oslav J. A. Komenského byla jmenována PhDr. Markéta Pánková, ředitelka Národního pedagogického muzea a knihovny J. A. Komenského v Praze. V roce 2017 byla oceněna také titulem Artis Bohemiae Amicis za propagaci české kultury v zahraničí. Sama říká, že tuto poctu bere zároveň i jako poděkování za spolupráci s kolegy komeniology, která není vždy – ostatně jako ve všech vědních oborech – jednoduchá. Muzeum nedávno otevřelo velmi zdařilou výstavu Komenský v komiksu, která láká k návštěvě i ty, kteří tam doposud nenašli cestu. Markéta Pánková zmiňuje také již rozběhnutou soutěž „Komenský do tříd“ pro děti doma i v zahraničí, a zejména spolupráci českých škol v zahraničí. A upozorňuje i na vydařený spot k oslavám, který můžete najít na webu projektu www.comenius350.cz a měl by Komenského rok prezentovat i v médiích. Jaký je její osobní vztah k těmto aktivitám?

Pedagogické muzeum je na adrese Valdštejnská 18–20 od roku 1996. Mnozí si ještě pamatují, že dříve sídlilo přímo ve Valdštejnském paláci.

Naše muzeum bylo založeno na počest 300. výročí narození Komenského v roce 1892. Nyní sídlí ve dvou spojených renesančních budovách. V roce 1996 muselo tehdejší prostory ve Valdštejnském paláci vyklidit do měsíce a bez náhradních prostor nebo depozitářů. Vše se přesunulo pouze do několika kanceláří. Později se podařilo prostory rozšířit. Důležité bylo vybudování nové expozice v roce 2009 v rámci českého předsednictví v Radě EU a tím se začala etablovat i celá instituce. Naše muzeum je jediné pedagogické muzeum a knihovna v České republice.

Jaká je vaše osobní historie ve spojení s Komenským?

Mám pocit, že mi byl souzený. Narodila jsem se v kraji Komenského a pracovala několik let v Muzeu J. A. Komenského v Uherském Brodě. Stála jsem třeba i u zrodu nejznámějšího projektu Alfreda Strejčka a Štěpána Raka Vivat Comenius. Osud mne poté zavál do Prahy a všechny své znalosti a zkušenosti jsem si vzala s sebou a mohla je rozvinout. Tady v muzeu jsem ředitelkou od září 2005. Stav muzea nebyl tehdy moc utěšený, nebyly depozitáře, úžasné sbírky byly uložené po stolech v provizorních prostorách, takže stálo hodně času dát vše podle zákona dohromady. K muzeu byla v roce 2011 přičleněna ještě Pedagogická knihovna (nově sídlí v Jeruzalémské ulici), takže starostí ještě přibylo. Ale práce mne tady velmi baví a Komenský mi opravdu přirostl k srdci. Po odborné stránce se zabývám nejen jím, ale i dějinami školství a učitelstva. V každém případě dnes, v jubilejním roce Komenského, jsou muzeum i sbírky v dobrém stavu a Česká republika má tímto důstojný stánek pro prezentaci nejen doma, ale i v zahraničí.

Dole u vstupu jsem míjela skupinu německých studentů. Najde si vaše muzeum hodně zahraničních návštěvníků?

Najde. Máme velkou radost, protože všichni, ať jsou z Čech, Moravy a zejména ti ze zahraničí tady objevují skutečnost, že naše vzdělanost má tisícileté kořeny. Navíc se snažíme pro veřejnost dělat různé výstavy a vzdělávací projekty moderním způsobem. Například právě aktuální výstava Komenský v komiksu nově přibližuje osobnost a život Komenského, ale zároveň ho prezentuje v rovině různých aspektů jeho života a historických souvislostí. Návštěvník může poprvé poznat Komenského jako žáka či manžela nebo jako poutníka procházejícího Evropou. Autorkou výstavy je Klára Smolíková, autorem zdařilých ilustrací pak Lukáš Fibrich.

Muzeum se také, kromě zájmu veřejnosti, stalo místem setkávání domácích a zahraničních odborníků a badatelů. Každoročně se tu pořádají i konference, na tu letošní se nám přihlásili účastníci z 10 států světa. Navíc se tu schází i odborníci z vědecké společnosti Comenius Academic Club se sídlem New Yorku. To je vědecká společnost, zabývající se kulturními a vědeckými vztahy mezi Evropou a Amerikou. Ráda bych také zmínila, že už asi 25 let spolupracuje velký ediční tým se stovkou autorů z mnoha zemí světa na vydání Encyclopaedia Comeniana (Encyklopedie – Život, dílo a odkaz Komenského).

Nemáte ze svého pohledu dojem, že se o Komenském víc mluví v zahraničí než doma?

Mám pocit, že to tak často bývá. A také mne řada lidí utvrzuje v tom, že kdyby byl Komenský například Angličan nebo Holanďan, byl by známější. Ale to souvisí s naší historií. Když se podíváte, z jakého území on i my pocházíme, že žijeme v zemi, jejíž názvy se stále v historii měnily a dosud mění: Habsburská monarchie nebo České království? Bohemia? Rakousko? Rakousko-uherská monarchie, Československá republika, protektorát, znovu Československo, Česká republika.... tak se nedivím, že mnoho lidí neví, kam Komenského zařadit, zvlášť když působil v řadě zemí Evropy.

Co se dá dnes v Komenského odkazu objevit nového?

Velké události, jako objevení stěžejního Komenského spisu Obecná porada o nápravě věcí lidských v roce 1935 ukrajinským slavistou Dmytrijem Čiževským, asi už čekat nemůžeme. Ale existuje několik nepřeložených děl, protože Komenský psal nejen v krásné češtině, ale především v latině. Nyní se například v rámci Filozofického ústavu Akademie věd České republiky zpracovává mezinárodní korespondence Komenského, která byla již dříve nalezena v Anglii.

Ale myslím, že každá generace si musí Komenského objevit znovu. A tím jak se změnila a zrychlila doba, jak lidé méně čtou, stává se velmi aktuální Komenského myšlenka, že člověk má být vzdělaný – a ne jen informovaný. Být informovaný nestačí, chybí pak schopnost analyzovat informace, které získáváme ze všech možných stran a nejsme schopni posoudit, co je a co není pravda.

Kdybychom četli jeho Labyrint světa a ráj srdce, tak tam najednou vnímáme, že svět se sice změnil, ale charakter a chování lidí se ve své podstatě vlastně nemění. Přečtete-li si to dílo nebo i jen jeho část, cítíte jako by Komenský mluvil o nás, o naší společnosti. Naše nectnosti, nešvary jsou stále stejné.

Co ještě přetrvává z jeho odkazu?

Je toho překvapivě mnoho. Komenský byl tím, kdo vůbec poprvé v historii pracoval s tématy jako školní rok, školní prázdniny, kdo řešil výchovu a vzdělání dítěte předškolního věku. Jeho didaktické zkušenosti vztahující se k předškolní výchově byly převratné. Kanadský profesor Jean Caravolas mi svého času sdělil, že v USA se dostalo Komenského dílo Informatorium školy mateřské do první stovky nejvýznamnějších děl, která ovlivnila svět. O tom se u nás vůbec nevědělo. Také způsob jazykového vzdělávání zpracovaný ve spise Nejnovější metoda jazyků, vydaný v letech 1644–1648, se ve své podstatě nemění. Je proto na místě říkat, že Komenský byl zakladatelem moderní pedagogiky v Evropě. Komenský věděl, že pokud člověk nebude vzdělaný, nebude svobodný ve svém myšlení a chování. To je třeba si uvědomit, jak důležité je, aby jednotlivci byli vzdělaní.

Jsou u vás v muzeu nějaké konkrétní hmatatelné památky na Komenského?

V odborné knihovně spravujeme staré tisky z doby Komenského. Další staré tisky lze nalézt například v Národním muzeu, Památníku národního písemnictví aj. Jediný trojrozměrný předmět, který se zachoval, je jeho slavný prsten. Vlastní jej ale potomci Komenského rodiny, žijící v USA. A ještě lze zmínit dva dochované renesanční kalichy, které Komenský užíval v Lešně.

Historie Komenského prstenu určitě bude čtenáře zajímat.

Jak zdařile vysvětluje i náš komiks na výstavě, Komenský měl tři ženy. První, Magdalena Vizovská ve Fulneku zemřela i se dvěma syny, zřejmě na mor. Z druhého manželství s Marií Dorotou Cyrillovou měl syna Daniela a tři dcery. A právě jedna z dcer, Alžběta si vzala Komenského spolupracovníka Petra Figula. Otec Jan Amos Komenský daroval dceři ke svatbě platinový prsten, který se dochoval až dodnes. Existuje malba prstenu od autorky Květy Fulierové z roku 1958, kdy do Uherského Brodu z USA přijela Gerta Figulusová-Kal­liková. Byla poslední, která měla ještě příjmení po rodině Komenského dcery. S jejím synem Janem Kallikem, dnešním majitelem prstenu, a jeho rodinou udržujeme dlouhodobé kontakty. Při mém posledním pobytu v USA (v říjnu 2019) jsem se s nimi setkala a natočila zajímavé rozhovory. Pozoruhodné je, že Jan má, stejně jako Komenský, tři dcery, které jsou učitelkami a jednoho syna, který sice vystudoval ekonomii, ale chystá se na pedagogickou dráhu. Jan Kallik je zároveň poslední potomek, který umí česky – tedy dost rozumí, méně však mluví. Narodil se ještě v Praze, vychodil zde první třídu, ale hned po 2. světové válce se s rodiči dostal do Jihoafrické republiky a následně do USA. Naposledy byl v Praze v roce 2007. Seděl u mne v kanceláři s prstenem na ruce. Vypadá to tedy, že prsten zůstane v Americe, v rodině.

Komenský se i dnes často cituje, ale mnohdy ani nevíme, že původcem různých citátů je právě on.

Je škoda, že si občas půjčujeme pro různé účely jméno Komenského i názvy jeho děl a citáty. Nelze však opominout obsah jeho prací. Ale doufám, že to právě Národní oslavy Komenského změní a naše muzeum a řada dalších institucí napomůže se hlouběji vzdělávat o jednom z největších českých myslitelů.

Budete v Pedagogickém muzeu nějak připomínat březnové narozeniny Jana Amose?

Ano, budeme. Připravili jsme na sobotu, na Den učitelů – 28. března den otevřených dveří s komentovanými prohlídkami a workshopy s autorkou výstavy Klárou Smolíkovou. Přijďte se také podívat.

Martina Fialková