Výstava glóbů v Lobkowiczkém paláci vám přiblíží historii oblíbené pomůcky vašeho zeměpisáře. A přece se točí! Ačkoliv slavná věta z úst Galilea Galileiho ve skutečnosti nikdy nezazněla, doma na poličce tento astronom jistě měl něco, o čem by přesně tohle říkat mohl. Glóbus.
Právě o historii glóbusu v období raného novověku se teď můžete něco dozvědět v expozici v Lobkowiczkém paláci na Pražském hradě. Zrestaurované kousky zde vystavené jsou nejen precizně umělecky zpracovány, navíc slouží jako doklad toho, jak naši předkové vnímali svět. Nabízí se vám tak jedinečná příležitost přesvědčit se, že glóbus je daleko víc než jen pomůcka pro hodiny zeměpisu. Dočasná výstava bude k navštívení do 30. října 2025.
Země je placatá a tomu, abychom přepadli přes její okraj, brání obří ledová stěna. Země je ve skutečnosti položená na zádech čtyř slonů a ti stojí na krunýři obrovské želvy plující vesmírem. Země je dutá, my žijeme uvnitř ní a obloha, hvězdy a vše co pozorujeme je optický klam. Ačkoliv i dnes se najdou lidé, kteří by se zápalem debatovali o tom, jaký tvar ta naše planeta má, většina z nás se shodne. Země se nejvíc přibližuje kouli. Možná vás překvapí, že tenhle poznatek není ani zdaleka tak moderní, jak bychom si mohli myslet. Jakožto koule je totiž náš svět vyobrazován už dlouhá století, první glóby pocházejí již ze starověkého Řecka. S pádem antických civilizací a návratem placaté Země vzaly na nějakou dobu za své i glóby. Do módy se vrací až v 16. století. Několik unikátních exemplářů právě z tohoto období si teď můžete přijít prohlédnout do Lobkowiczkého paláce.
V období raného novověku slouží glóby podobné roli jako dnes. Nejčastěji je najdete vystavené jakožto dekoraci. Teprve na přelomu 16. a 17. století se začínají pravidelně doplňovat o nové objevy a slouží tak nejen jako znak statusu, ale také jako praktická ukázka světa, jak byl tehdy znám. Příkladem je momentálně vystavovaný Zemský glóbus Jodocuse Hondiuse staršího, vyrobený někdy kolem roku 1600. Právě proto, že vzniká v období vrcholné éry objevných zámořských plaveb, je velmi aktuální, na což nápis na glóbu samotném upozorňuje: „Protože se denně konají čím dál častější cesty do všech částí světa, díky nimž se podoba světa pozoruje přesněji a stává se všem známou, doufám, že nikoho nepřekvapí, když se tento popis naší zeměkoule bude značně lišit od těch, které byly publikovány dříve.” A jelikož si na aktuálnosti svých děl Hondius zakládá, nápis navíc dodá, že: „Nakonec laskavě prosíme čtenáře, aby v případě, že mají o některém místě úplnější informace, se s námi o ně ochotně podělili v zájmu rozvoje veřejného blaha.”
Glóby v průběhu věků ale nezobrazují jen Zemi. Vyráběny jsou dokonce často párově, a glóby zemské tak po svém boku mívají stylizovaná vyobrazení noční oblohy – glóby nebeské. Glóbus nebeský představený v rámci výstavy pochází také z dílny Hondiuse staršího. Uvedena na něm jsou některá nově objevená souhvězdí, občas pojmenovaná po exotické zvěři. Najdeme tak souhvězdí tukana nebo chameleona. Kromě glóbů si prohlédnete také několik vzácných map a cestopisů, můžete shlédnout video, přibližující význam a způsoby vzniku glóbů v historii. Celá geograficky laděná výstava tvoří malou, ale zajímavou a povedenou sekci muzea.
Abyste se k dočasné výstavě dostali, musíte si zakoupit lístek na celou expozici Lobkowiczkého paláce, ten dospělou osobu vyjde na 340 Kč. Kromě map si pak prohlédnete třeba kopii Pražského Jezulátka, jehož originál darovala paní Polyxena z Lobkowicz kostelu Panny Marie Vítězné. V pokoji věnovaném hudbě narazíte na dílo Beethovena s jeho ručně psanými poznámkami, o kousek dál na obrazy Bruegela či Canaletta. Prohlídku zakončíte na vyhlídce, ze které budete mít Prahu jak na dlani, a vzhledem k častým koncertům, které se v paláci odehrávají, je pravděpodobné, že si vše budete prohlížet s hudební kulisou. Je tak nutné uznat, že výlet do Lobkowiczkého paláce by se svou rozličností dal nazvat cestou kolem světa – pardon, kolem glóbu, samozřejmě.
www.lobkowicz.cz/lobkowiczky-palac
Ema Ditrichová