Dnešnímu divákovi a konzumentovi umění možná už nestačí „jen“ chodit do běžných galerií seznamovat se s originály výtvarných děl, které se zde vystavují. Třebas by to byli samotní Van Gogh, Auguste Renoir a další slavná jména. Jsme dnes zvyklí na velké show, na dokonalé trojrozměrné projekce v čím dál lépe technicky vybavených kinech i na čím dál větší televizní obrazovky ve svých obývácích. Na tuto posedlost dokonalostí přenosu sází i nedávno zahájená „výstava“ Bylo nebylo…Van Gogh, Monet, Renoire…ve Foru Karlín, která přináší nový pohled na díla slavných impresionistů a dalších mistrů následných období.
Termín „výstava“ zde, alespoň pokud jde o výtvarné umění, získává nový obsah. Kromě obrazu samotného pracuje i se zvukem a pohybem, což jsou v poslední době trendy z výstav muzejních, dosud ne však těch, na které chodíme za krásnými obrazy. Na rozlehlé čtyři stěny i podlahu sálu karlínského Fora jsou obrazy přenášeny v důmyslném postupném procesu pomocí třiceti laserových projektorů, to vše současně s pečlivě vybranou hudbou. Kromě slavných prací Van Goghových, Renoirových či děl Claude Moneta a dalších impresionistů jsou tu k vidění v dokonalé projekci také obrazy pozdějších mistrů. Z francouzských například neoimpresionisty Paula Signaca, Edgara Degase a také jediného zástupce českého malířství, expresionisty a následně příznivce kubismu Bohumila Kubišty. V prvotně černém prázdném prostoru se jejich mistrovská díla objevují jedno po druhém pomalu, jakoby v procesu zrodu, kdy sledujeme způsob nanášení barev a tahů štětcem, hru světel, barevných ploch, až po chvíli, kdy z barev a stínů vystoupí nám známé dílo. Stěny roztančí Degasovy Baletky, po chvíli je vystřídají jeho Jezdci na závodních koních. Ztišení a modravý sen nad vodní hladinou vzbudí vzápětí Monetovy Lekníny. Náruč přírody, do které zve Monet i svými travinami v zahradách či lukách se pak změní v sen o zahradní tancovačce od Auguste Renoira, mistra portrétu, ženského úsměvu a mužského šarmu. Jeho Zábava v Moulin da Galette je takto, převedená do rozměrů sálu, fascinující podívanou, stejně jako předchozí impresionistické krajiny. Umocněna díly hudebního impresionismu – Claude Debussyho, ale také Gustava Mahlera a dalších skladatelů, jejichž hudba zde dotváří atmosféru – představuje tato imerzivní výstava nový druh zábavy, který se v zahraničí začíná prosazovat. (Imerze = ponoření, vnoření).
Pro Forum Karlín, jehož je od loňska provozovatelem, projekt připravil Serge Grimaux. V nedávné minulosti se podílel i na přípravě dílčích audiovizuálních částí některých pražských muzejních výstav. Kanaďan žijící dlouhodobě v Praze je známý i tím, že založil první českou síť na prodej vstupenek Ticketpro a pořádal pražské koncerty Rolling Stones, Michaela Jacksona nebo Davida Bowieho. Pro svoji první výstavu tohoto typu zvolil logicky impresionismus jako směr, který láká i méně zasvěcené návštěvníky – a zvolil dobře. Podle jeho slov je to jen začátek, v projektu hodlá pokračovat, proměňovat jej a navazovat dalšími autory včetně těch českých. S kterým z nich se napříště ve ztemnělém prostoru čtyř stěn, které ožívají, seznámíme? Nechme se překvapit. V sále Fora Karlín souběžně s aktuální výstavou mohou probíhat i další akce, princip projekce uměleckých děl bez dalších prostorových požadavků to umožňuje.
Kam dál?
Princip výstav tohoto druhu klade otázky. Je možné v prezentaci výtvarného umění dojít ještě někam dál? Pro koho budou tyto výstavy největším přínosem? Pro návštěvníky, kteří jsou s konkrétním uměním, autory, jejich díly už obeznámeni, znají je z předchozích návštěv galerií, vyhledávají je, nebo pro ty, které sem přivede spíše zvědavost a touha po nevšedním (audio)vizuálním zážitku? Budou mít tito návštěvníci po zhlédnutí laserové „výstavy“ chuť poznávat dále? Nebude jim pak pohled na originál – byť vysoce ceněného – uměleckého díla připadat fádní, všední, nezajímavý? Kolik bude takových, kteří se vypraví na další cestu poznání? Bude to někdo měřit? Nový, intenzivní pohled na umělecká díla je každopádně možné prezentovat jako dobrý druh zábavy, která může i v současné době, omezující společné kulturní zážitky, pomoci vrátit se ke sdílené radosti z nich.
Bezpečnostní doložka pořadatele.
Na výstavu bude vpouštěn vždy jen určitý počet návštěvníků, aby byly zachovány požadované odstupy a limit pro zaplnění sálu. Prostor je monitorován termokamerami a teplota návštěvníkům měřena u vstupu. Roušky jsou samozřejmou podmínkou.
Bylo – nebylo…Van Gogh, Monet, Ronoire…ve Foru Karlín do konce tohoto roku.
foto Markéta Grimaux
Martina Fialková