(foto Patrik Sláma)
Že je na Letné v Národním technickém muzeu vystaveno v hlavní dopravní hale hned několik typů nádherných parních lokomotiv, to ví snad každý. Až do srpna 2026 tu navíc běží rozsáhlá „železniční“ výstava s názvem Co stvořilo železnici, co stvořila železnice, kterou vrcholí letošní Rok evropské železnice 1825–2025. Připomíná hned několik významných výročí fenoménu, který během 19. i 20. století proměnil svět. A že šlo o proměnu radikální, je na výstavě velmi patrné. Už když stojíme u repliky důlního vozíku ze 16. století, na kterém je tu ilustrován prvopočátek využití pohybu nákladu po kolejích.
Jedním z letošních výročí je 200 let od zahájení stavby koněspřežné železnice z Českých Budějovic do Lince, první veřejné železnice u nás. Brzy ale došlo k výměně koňské síly za sílu parního stroje. Na dnešní Masarykovo nádraží, nejstarší v Praze, přijel první vlak před 180 lety. A jen o pár let později sem cestující přivážela elegantní lokomotiva Turnovsko-kralupsko-pražské dráhy, jejíž nejstarší, kdysi i pohyblivý model z roku 1867 vévodí spolu s další parní kráskou úvodu výstavy.
(foto Patrik Sláma)
Postupné rozšiřování železnice – výstavba tratí, nádraží a vývoj stále výkonnějších parních strojů i přepravních vagonů nejen, že výrazně zrychlily dopravu osob na všech kontinentech. Oproti doposud se kodrcajícím dostavníkům a nákladním povozům tažených koňmi železnice přepravila také mnohem více nákladu. Rozvoj železnice v 19. století znamenal proto obrovské urychlení rozvoje průmyslu, těžby nerostných surovin i stavebnictví. Železnice se tak stala strategickou pro stát, a přestože jednotlivé trati u nás zpočátku budovaly soukromé společnosti, docházelo postupně k jejich zestátňování a do I. světové války již Císařsko-rakouské státní dráhy provozovaly většinu tratí na svém území.
Výstava přináší nápaditý vhled do všech prostředí, spojených se železnicí. Počínaje nádražími v Praze, kdy přibližuje jejich historickou podobu i pomocí dochovaných artefaktů jejich výzdoby, připomíná neomluvitelný zánik secesní budovy bývalého nádraží Těšnov, ale imituje i malé venkovské nádraží. Můžeme si tu prakticky vyzkoušet práci výpravčího na funkčním autentickém stavědle. Jeho obsluhou lze uzavírat či uvolňovat jednotlivé koleje pro příjezd vlaků. Je zde totiž instalován původní stavědlový přístroj se samočinným závěrem výměn z roku 1975. Kdysi sloužil na zaniklé trati Benešov – Vlašim – Dolní Kralovice, které byly pak zatopeny přehradou Švihov na Želivce. Stopy zaniklé trati jsou dodnes patrné v místní krajině, jejíž historii výstava také dokumentuje.
(foto Patrik Sláma)
Prozkoumat můžeme i ukázky různých signalizačních zařízení, která umožňovala přenos informace, takzvané návěsti. Prostředkem přenosu je návěstidlo, zařízení, které informaci umožní předat. Překvapením mohou být například proutěné signalizační koše na stožárovém návěstidle, nejstarší způsob, jak oznámit volnou či obsazenou kolej či přivolat pomoc. Košová návěstidla byla později vystřídána zvonkovými a poté telegrafem. Jiná část výstavy připomíná čas jako hlavní drážní veličinu prostřednictvím historických jízdních řádů, drážních telefonů a telegrafní stanice z konce 19. století. Nápaditá výstavní architektura tu vytvořila i nástupiště či malou venkovskou nádražní čekárnu.
Tvůrci expozice přibližují nejen množství technických detailů, ale všímají si i specifické estetiky, s níž byla železnice vždy spojena. S obdivem si můžeme prohlédnout vysokou úroveň vybavení vagonů pro dálkovou osobní přepravu Československých státních drah z 20. let 20. století. Ze všeho nejvíce se však vždy upírala pozornost k lokomotivám. Během svého vývoje nabývaly různých podob, které tu dokumentují nejen jejich krásné modely, ale také kresby i karikatury lokomotiv malíře a kreslíře Hugo Boettingera (1880–1934), milovníka železnice. Jeho rozsáhlá pozůstalost dobových fotografií s železniční tematikou je uložena v archivu Národního technického muzea.
(foto Patrik Sláma)
O významu železnice pro náš život svědčí i její vliv na vznik nesčetných uměleckých děl, a to už od jejích počátků. Stačí si vzpomenout, o čem byl snad úplně první film: Bratři Lumièrové natočili v roce 1896 příjezd parní lokomotivy na nádraží. Vlaky a prostředí železnice byly a jsou inspirací mnoha dalších umělců – od Agaty Christie přes Antonína Dvořáka až k Jaroslavu Rudišovi.
Výstava přibližuje základní jevy, které „stvořily“ železnici – především rozvoj průmyslové výroby – ale i jevy, které železnice přinesla. Nový impuls tak získalo stavitelství, vznikly nové zabezpečovací a signalizační prostředky, železnice ale přinesla světu i jednotný čas. „To, co železnice stvořila či stvořit pomohla, zůstává v mnoha ohledech trvalé. Závislost moderní společnosti na rychlé přepravě kdykoliv a kamkoliv, snadné dostupnosti rozmanitého zboží a na přesnosti počítané na vteřiny, to jsou výdobytky, za které vděčí moderní člověk železnici,“ říkají autoři této zdařilé výstavy.
Výstava v Národním technickém muzeu trvá do 30. 8. 2026
Martina Fialková