Muzeum Prahy letos vstoupilo do 125. sezony své historie. A v prosinci znovu otevřelo hlavní, historickou budovu po pětileté rekonstrukci. Muzeum, jehož posláním je přibližovat návštěvníkům minulost našeho hlavního města, začínalo v dnes už neexistujícím tzv. kavárenském pavilonu na Poříčí.
Dnešní budova postavená v jeho sousedství přivítala první návštěvníky v roce 1900. A s koncem roku 2025 znovu, se zmodernizovaným zázemím a s dočasnou expozicí, využívající současné technologie, zatím s výhledem na pět let. Jejím středobodem je proslulý Langweilův model Prahy, expozice v ostatních sálech se pak soustřeďují především na Prahu 19. století, kdy jej Antonín Langweil tvořil, ale nejen. Muzeum chce nabízet expozice pro 21. století a zaujmout všechny věkové kategorie návštěvníků. Podaří se?
Historická budova muzea není příliš velká a svému účelu už dávno nestačila. V jeho sbírkách je nyní kolem milionu sbírkových předmětů, z nichž se vystavoval jen nepatrný zlomek. S dostavbou muzea počítal už architekt budovy na Poříčí, Antonín Balšánek. Nikdy k ní nedošlo a definitivně ten záměr zhatila magistrála, ačkoli prostor sousedního Těšnova je stále nevyužit. V nedávné době však Muzeum Prahy získalo budovu jinou, blízký rozlehlý Palác Desfours. A ten má podle ředitele Ivo Macka, s nímž jsme v Listech Prahy 1 vedli rozhovor přesně před rokem, nabídnout chybějící prostory. Nejdřív však musí projít rozsáhlou rekonstrukcí, která ještě ani nezačala. Muzejnictví dnes ale všude ve světě postupně přechází do virtuality, kterou je možné využít ke zpřístupnění daleko většího počtu sbírkových předmětů. Dalším trendem jsou pak expozice, s nimiž si lze hrát či různě si je osahat. I to v Muzeu Prahy chystají. Navíc trend multimediálních a interaktivních expozic odpovídá i trendům ve vzdělávání.
Jak se proměna Muzeu Prahy podařila?
Zeptejte se Gryfa. To je nový, zdařilý maskot muzea v podobě graficky zjednodušené figurky bájného stvoření s křídly orla, tělem a ocasem lva. Střeží nejen vše, co se děje v historické budově muzea, ale i těch ostatních, které k němu patří. S podobně akčním přístupem pak tvůrci přistoupili i k využití části zrekonstruované budovy muzea. Jeden z jeho sálů zaplnili živými obrazy postav z různých sociálních vrstev Langweilovy doby Prahy 19. století. Historii té doby si lze přiblížit prostřednictvím interaktivních her. V dalším, tzv. Živém sále pak procházíme Prahou a zároveň časem – od pradávna až do současnosti. Vývoj města vnímáme z perspektivy řeky Vltavy. Sledujeme vizualizaci povodní, proměn jejích břehů, výstavbu města, jeho život s řekou od Vyšehradu až po Holešovice. Efekt doplňuje komponovaná zvuková složka, využívající různé ruchy a zvuky typické pro město i řeku. Následující sál nám také virtuálně představuje tvůrce slavného modelu Prahy, Antonína Langweila, jeho myšlenky, touhu dokončit velkolepé dílo, které však bohužel nebylo během jeho života náležitě oceněno. A konečně v posledním sále je tato – odnedávna nově vyhlášená národní kulturní památka – vystavena. Oproti dřívějšku po částech, ve 12 kulatých vitrínách, jen spoře nasvícených kvůli ochraně modelu. Lze je obcházet a model zkoumat podrobněji. Přitom si uvědomíme, jak moc se Praha od doby, kdy jej Antonín Langweil tvořil, (1826–1837) změnila. Při tomto způsobu vystavení se však – i přes označení mapkou – ani Pražan moc neorientuje a tápe, kterou část města si vlastně prohlíží. Natožpak návštěvník odjinud. Pomáhají často jen ty nejznámější dominanty jako Karlův most, Klementinum či plochy náměstí. Řada novějších památek (Národní divadlo, Národní muzeum…) ještě nestála, jiné doznaly změny (kostel p. Marie na Slovanech).
Langweilův model je obdivuhodným dílem se spletitým osudem. Až po autorově smrti jej od vdovy koupil v roce 1840 císař Ferdinand V. a věnoval jej Vlastenskému, dnes Národnímu muzeu. Model se v roce 1891 stal součástí expozice Prahy na slavné Jubilejní výstavě v Holešovicích a v budově dnešního Lapidária zůstal – nepřístupný – i po celou první republiku. Teprve po II. světové válce byl detailně odborně prozkoumán, zdokumentován a začal sloužit i jako výchozí pramen pro pražskou památkovou péči. V roce 1961 se představil veřejnosti v Muzeu hl. města Prahy.
Langweilův model a interakce s ním související budou jistě hlavním lákadlem znovu otevřeného Muzea Prahy. V těchto prvních týdnech se sem můžete přijít podívat zdarma. Více na webu muzea.
Martina Fialková