Nájemní smlouva o nájmu bytu či domu je jedním z nejčastějších typů smluv, které lidé uzavírají. Většinou si je však pronajímatelé píší sami, takže se jejich obsah může velmi odlišovat, a to nejen od jiných nájemních smluv, ale zejména od znění zákonných ustanovení.
Vzniká tak velké množství situací, kdy je nájemníkovi zakázáno něco, co zakázat vůbec nelze. Typickým a velmi častým protizákonným ujednáním v nájemní smlouvě je třeba zákaz chovu domácího mazlíčka v bytě – náš občanský zákoník výslovně povoluje nájemci chov zvířete v bytě za podmínky, že tím nevznikají obtíže nepřiměřené poměrům v domě. Pokud se tedy toto nebo podobné ustanovení nachází v nájemní smlouvě, je automaticky neplatné a nelze jej právně vymáhat.
Dalším častým zákazem, který se objevuje, ačkoli není možný, je zákaz přihlášení trvalého pobytu v pronajatém bytě. Pokud si tak nájemce chce přihlásit trvalý pobyt, nepotřebuje dokonce ani souhlas pronajímatele, pouze nájemní smlouvu. Jiná je situace pro nahlášení trvalého pobytu v podnájmu.
V případě podnájemní smlouvy se už bez souhlasu majitele k přihlášení k trvalému pobytu neobejdete. Písemného souhlasu pronajímatele je většinou potřeba také v případě přihlášení jiné osoby do bytu, avšak i zde existují výjimky, a těmi jsou osoby blízké: manželka, manžel, děti či rodiče se bez souhlasu pronajímatele obejdou.
Kontaktovat můžete i poradenskou linku časopisu dTest – tel.: 299 149 009