(foto Jan Kolský)
Galerie hlavního města Prahy nabízí návštěvníkům až do konce dubna nevšední zážitek. V Domě U Kamenného zvonu se mohou setkat s mnoha nejrůznějšími podobami „druhého já“. Výstava s názvem Dvojník se totiž zabývá právě tímto fenoménem, jak jej v průběhu staletí vnímali a zobrazovali nejen výtvarní umělci. Téma dvojnictví, pojem alter-ego, symbol a role vlastního stínu či odrazu v zrcadle se ale už od pradávna objevují také v literatuře. A ukázky z některých literárních děl, která se touto – zjevnou či skrytou druhou částí nás samých – zabývají, celou výstavu doprovází.
„Chodí mi, chodí mi v patách stín, otočí se, když se otočím, po celý život jsem spolčen s ním, chtíc abych mu zmizel, nezmizím.“ Verše Petra Nikla, stejně jako řeckého básníka Ovidia (z jeho díla Proměny), či úryvky z Maeterlinckova Golema ještě zesilují pocit zvláštní atmosféry, kterou vystavená díla vyzařují. Jsou jich tu stovky od několika desítek autorů tvořících ve 20. a 21. století, ale i řada děl starších. Ať už jde o obrazy či grafiky, plastiky nebo videoart.
(foto Jan Kolský)
Narcis v nás
Ústřední postavou výstavy se zdá být Narcis. Krásný mladík, syn starořeckého říčního boha Kéfisa a nymfy, který tak miloval svůj obraz na vodní hladině, v níž se stále shlížel, až se utopil. Tragédie jeho obdivu k sobě samému inspirovala nesčetně malířů i sochařů od starověku po dnes. Narcistní chování a přesvědčení o své jedinečnosti se objevuje až příliš často i v současné společnosti, varování třeba i uměním je proto na místě. Narcise v mnoha podobách stvořili jak malíři antiky či baroka, tak i nedávní a současní (zde Jan Zrzavý, Viktor Pivovarov a mnozí další). Jiným symbolem dvojnictví je rozpolcenost duše, s nímž bojuje nejeden smrtelník. Byl jsem to já nebo někdo jiný? Vzpomínky na vlastní minulost někdy připomínají život někoho jiného, cizího. Najdeme tu jejich zpodobnění například jedinečným stylem Josefa Váchala, nad tématem uvažuje ve svých plastikách i Michal Cimala či v malbách Petra Oriešková. Dvojnictví, rozpolcenost, stíny či mnohost vlastního já se často nabízí zpracovat i fotografickými technikami – zde v dílech vícero autorů – současníků (František Štorm) nebo dřívějších generací (skvělý Portrét Marka Duchampa od Viktora Obsatze). Stín jako živoucí bytost tvoří geniální kompozici s lidským tělem na snímcích Františka Drtikola, jinou tvář sebe samého nachází ve fiktivních portrétech známých osobností vynikající Jan Pinkava.
Dvojník je archetypálním námětem, který lze sledovat od starověkých kultur, mytologií a legend až po současný bleskově se rozvíjející digitální svět. „Jedná se o téma těsně spojené především s vlastní identitou člověka, které se po mnoho staletí objevuje v textech i obrazech, přičemž jeho obsahovost a významovost se mění vlivem rozdílných kultur, časových posunů, lidových vyprávění, náboženských a filozofických výkladů, literárních zpracování i osobních svědectví,“ říká kurátorka výstavy Kristýna Jirátová.
V tomto a minulém století rozdvojenost a mnohočetnost často využívaly výtvarné i literární směry symbolismu, dekadence, surrealismu a expresionismu, ale i avantgardy. Důkazů výstava poskytuje řadu – a propojuje svět výtvarný s připomínkami na tyto projevy v dílech domácích i světových spisovatelů. Častá je inspirace postavami Dostojevského románů. Ve výtvarném světě se tyto pochybnosti o osobní integritě projevují nejrůznějšími fragmentacemi figur, deformacemi či jejich zmnožováním. Výstava vynikajícími doprovodnými texty vysvětluje, jak fenomén dvojnictví prochází časem a mění se s vývojem společnosti.
(foto Jan Kolský)
Smrt originálu či nový život alter ega
S moderní dobou se prostřednictvím fotografie, kopírovacích a následně digitálních technik ztrácí výjimečnost jedince a jedinečného, originality a originálu. I umění zaplavuje fenomén multiplikace, kopie či různých avatarů. I to reflektuje současné umění. Co zůstává a s dobou se nemění? Další z fenoménů dvojnictví – alter ego neboli druhé já. Ve smyslu dobra a svého opaku, zla, je to známý literární Dr. Jekyll a Dr. Hyde, také častý námět výtvarného světa. Své alter ego si vytváří řada umělců, vystupujících zpravidla rozdílně pod dvěma či více jmény. Sem patří i příběhy dvojčat – jak ty pradávné (Castor a Pollux), tak ty dnešní (na výstavě fotografie skutečných i fiktivních dvojčat – Tereza Vlčková). Souboj dobra a zla v člověku patří k nejčastějším příčinám rozdvojení osobnosti. Již mnohem dříve před nástupem vesměs negativního obrazu dvojníka však existoval duchovní dvojník vnímaný starověkými kulturami naopak jako postava ochranitelská.
Nelze tu připomínat všechna pozoruhodná vystavená díla. Z ještě nejmenovaných autorů jen malý výběr: Jan Švankmajer, Josef Bolf, František Kupka, Dora Maar, Jiří Černický, Milena Dopitová, Jiří Sopko, Květa Válová, Jitka Válová, Bohumil Kubišta, Man Ray, Vladimír Kokolia a další. Je ale nezbytné ocenit skvěle odvedenou práci kurátorky Kristýny Jirátové a jejích kolegů.
Náročná doba, kterou prožíváme, útočí na duševní rovnováhu všech generací, na naši integritu. Chodíme na psychoterapie, ptáme se sami sebe, kdo jsme. Možná své pochybnosti či otázky slovy sami těžko vyjádříme. Umění zde může být prostředníkem a výstava Dvojník nám o nás samotných mnohé napovídá.
Výstava Dvojník, GHMP, Dům U Kamenného zvonu, Staroměstské nám. do 5. dubna
Martina Fialková