Žluna zelená (foto Marek Mejstřík)
Jen pár zastávek tramvají od centra Prahy najdete místo, kde se dá na chvíli zapomenout, že jste uprostřed rušného velkoměsta. Lesopark Cibulka v Košířích nabízí krátkou, ale překvapivě pestrou okružní trasu, která spojuje historii, zajímavou architekturu i pěkná přírodní zákoutí.
Park vznikl v první třetině 19. století jako romanticky komponovaná krajina kolem tehdejší usedlosti. Jedním z nejzajímavějších míst je kamenná poustevna – drobná stavba, která nikdy nesloužila skutečnému poustevníkovi, ale jako zahradní atrakce. Uvnitř se po sešlápnutí prahu pohybovaly mechanické figuríny, které měly návštěvníky překvapit a pobavit.
Čínský pavilon Cibulka (zdroj: Wikimedia Commons)
Dominantou parku je volně přístupná vyhlídková věž Cibulka. Tato třináct metrů vysoká kamenná stavba s cimbuřím pochází z počátku 19. století a je tak nejstarší rozhlednou na území Prahy. I když dnes část výhledu zakrývají vzrostlé stromy, atmosféra romantické umělé zříceniny zůstává působivá. Nedaleko stojí také Čínský pavilon z roku 1822 – osmiboká pagoda, která byla kdysi vyzdobena zrcadly, perlami, a dokonce i figurou mandarína se zvonečky na střeše.
Cibulka však není jen architektonickou kuriozitou. Staré stromy a klidnější části parku poskytují útočiště mnoha druhům ptáků. Při troše štěstí uslyšíte hlasité, zvučné volání žluny zelené. Tento nápadně zbarvený šplhavec s červeným temenem dokáže po kmenech šplhat s obdivuhodnou jistotou, opírá se přitom o tuhá ocasní pera. Přestože umí mistrně lézt po stromech, za potravou často slétá na zem. Její specialitou jsou totiž mravenci – silným zobákem se provrtává do země nebo přímo do mravenišť a dlouhým lepkavým jazykem, který vysune daleko za délku hlavy, vytahuje larvy i kukly.
Park Cibulka je příkladem toho, jak mohou historická krajinná díla znovu ožít a sloužit jako prostor pro odpočinek i poznávání. Stačí zpomalit, vnímat detaily a respektovat prostředí, které tu vznikalo před dvěma stoletími. Aplikace EPU vám pomůže objevovat podobná místa, kde se historie přirozeně prolíná s živou přírodou – bez davů, ale s dostatkem prostoru pro vlastní objevování.
Marek Mejstřík