Karel Bellmann, Pražský Hrad před dostavbou katedrály
„Tohle že byla Praha? To není možné! A kdy?“ Tak se může zeptat návštěvník nové výstavy, která na celé léto obsadila Galerii Václava Špály na Národní třídě. Jde o pečlivý výběr z rozsáhlé sbírky fotografií, k jejímuž vzniku dal podnět ještě podnikatel Petr Kellner.
Výstava obsahuje práce starých ateliérů 19. a 1. poloviny 20. století, i práce renomovaných fotografů několika generací. Druhou částí výstavy je její odnož umístěná v Ateliéru Josefa Sudka na Újezdě. V obou případech jde vždy o originály – nevystavují se tu žádné reprodukce.
Karel Bellmann, Vstupní brána na Zemskou jubilejní výstavu v Praze
Staré fotografie české metropole – některé už z nejranějších let fotografie kolem roku 1870 – zaujmou z mnoha aspektů. Nejen, že je na nich vidět stavební proměny různých míst v Praze, ale vyzařuje z nich kolorit pražských ulic, tak proměnlivý v čase. Sledujeme i Vltavu, život a práci na řece i kolem ní. V průběhu let byl fotograficky mnohokrát zvěčněn i majestát Pražského hradu. Počátky moderní doby dokumentují fotografie vzniku a ruchu pražského Výstaviště, vybudovaného při příležitosti Jubilejní výstavy v roce 1891. Najdeme tu i pražské mosty, pražskou periferii meziválečné doby, staropražské dvorky z přelomu 19. a 20. století, ale i Prahu reprezentační s jejími významnými budovami, věžemi a chrámy. Silně působí i fotografie ze samého konce II. světové války. Výstava je svým pojetím přístupná každému, kdo do galerií běžně nechodí.
Rudolf Bruner-Dvořák, Podolská vápenka a cementárna, rok 1908
Kurátorka výstavy, historička umění Duňa Panenková k výběru říká: „Záměrně nechci uvádět jména fotografů, protože jich je velmi mnoho a od některých slavných jmen je vystavena třeba jen jedna fotografie. Ať divák, který má Prahu i fotografie rád, přijde, a sám se potěší a zjistí, kdo který záběr dělal. Uvidí mimo jiné, jací mistři byli majitelé prvních fotoateliérů, kteří v duchu starých tradic řešili téma, a ne své jméno. Jejich fotografie mají dokonalou kvalitu i po více jak sto letech.“
Rudolf Bruner-Dvořák, Karlův most po povodni
Zajímavostí, kterou kurátorka do výstavy vnesla, je, že mezi vystavené fotografie zařadila také několik obrazů. Týkají se stejného tématu a je tak možné porovnat – či spíše nechat na sebe působit obojí. Jak dílo zachycené nezávisle na sobě fotoaparátem, tak i malbou. Těch několik obrazů uprostřed fotografií výstavu opravdu oživuje.
Josef Sudek, Libeňský plynojem
Výstava ve Špálově galerii takto zaměřená je lákavým cílem jak pro Pražany, kteří zůstávají ve městě, tak i pro návštěvníky, kteří přijíždějí do metropole na výlety. Přitahuje pozornost už nápadným rozmístěním vystavených prací ve vstupním prostoru, viditelném z chodníku Národní třídy.
Druhou část výstavy tvoří fotografie Josefa Sudka věnované Praze. Ty jsou souběžně vystavené v Ateliéru Josefa Sudka na Újezdě. Sudek je pro veřejnost asi nejznámějším jménem. Jeho pohledy na město, na zátiší, která v jeho zahradách viděl, na kapky rosy, soumrak či mlžný opar halící Národní divadlo se nikdo nikdy nenabaží – a umocňuje je autentičnost samotného místa, kde Mistr Sudek tvořil. K oběma výstavám vycházejí památeční „skládačky“ s devíti fotografiemi a krátkým textem. K zakoupení bude ale i rozsáhlejší brožura s téměř stovkou fotografií a texty odborníka na fotografii Josefa Mouchy a historičky umění Duni Panenkové.
Výstavy v Galerii Václava Špály na Národní třídě 30 a na Újezdě 30 trvají do 30. srpna 2026.
Maf