(foto Jiří Sládeček)
S nadcházejícím létem přichází oblíbený čas cestování. S radostí vyrážíme za poznáním, za dobrodružstvím, za mořem nebo za horami, každý podle svého gusta. Cílem je poznat nová místa, nové lidi, mít nové zážitky.
Paradoxně se přitom ale mnozí z nás rok co rok, také se stejnou radostí vracejí na stará místa. Nic nového, naopak, chceme na důvěrně známá místa. Na chatu po prarodičích, do oblíbeného kempu, na koupaliště, kam jsme chodili už jako děti, nebo do města, které známe téměř nazpaměť. Na první pohled je to zvláštní. Svět je plný míst, která jsme ještě neviděli. Proč tedy znovu a znovu míříme tam, kde nás už nemá co překvapit? Možná proto, že nehledáme jen nové zážitky.
Hledáme také něco, co je dnes stále vzácnější, pocit známého světa. V čase, kdy se svět mění raketovou rychlostí, hledáme místo, které se nemění. Místo, kde víme, jak voní ráno po dešti, kde dokonale známe cestu lesem i kde mají nejlepší zmrzlinu na náměstí. Místa, kde máme uložené vzpomínky.
(foto Jiří Sládeček)
Léto tak vlastně není prostor jen pro samá nová dobrodružství. Někdy raději vyhledáváme ta stará. Může to být lavička u rybníka, horská stezka, zahrada staré chalupy nebo kavárna, kde jsme před lety seděli s přáteli, jindy zase starý známý hotel či notoricky prozkoumaná lázeňská kolonáda. Některá místa totiž v sobě nesou stopy našich příběhů a my se do nich rádi vracíme podobně, jako se vracíme k oblíbené knize. Ne proto, že bychom neznali její děj, ale proto, že v ní znovu nacházíme kus sebe.
Červenec a srpen jsou i měsíce návratů. Návratů k lidem, na které během roku nezbývá tolik času, ale také k místům, která nám připomínají, odkud jsme vyšli a co je pro nás důležité. Nemusí být slavná ani výjimečná. Jejich hodnota spočívá v tom, že jsou naše.
A tak vám přeji, aby vám letošní léto přineslo nejen radost z objevování nových koutů, ale také možnost vrátit se na místo, kde se cítíte dobře. Na místo, které není vaším aktuálním domovem, ale vrátit se tam je stejné, jako přijít domů.
JN