Poslední rok nám přinesl mnoho nového, řečeno s mírnou ironií. Platí to i pro naši mateřštinu. Objevilo se mnoho neologismů (z řečtiny: nových slov), ať přejatých či zcela nově vytvořených. Toliko jazykem odborníků. Pro mě – laika jest otázkou, zda jim říkat „plevel“, který v našem jazyce zakoření a jeho podobu nehezky změní, nebo „pelmel“, do češtiny se odněkud vkrade, ale jen některé termíny – ty s opodstatněním – zůstanou, jiné vymizí, protože jich buď již nebude potřeba, nebo si najdeme vhodnější.
Doba „koronaviru“, hovorově „koronáče“, přinesla „koronakrizi“, „ústenky“, „rouškovné“ nebo „kurzarbeity“. Myslím, že většina z nás by tyto termíny ve svém slovníku bez epidemie „čínské chřipky“ neměla. Ale dobře, taky jsme takovouto světovou epidemii léta neměli. A nějak se s tím musíme popasovat, i lexikálně.
Na světlo však vylezly i další termíny. Za všechny zmíním „barbershopy“ (z latinského / anglického původu se etablující označení pro „specializovaná“ pánská kadeřnictví). Nic proti novinkám, ale soudě podle zpráv, dneska asi každý holič provozuje barbershop. Stejně jako každý hotel či penzion je „wellness“ (stačí, když má vanu s teplou vodou). Jenže, jak se po detailnějším studiu problematiky dozvíme, ani jedno není tak jednoduché, jak vypadá. Tím jsme zpět u prvního odstavce: uvidíme, zda obliba barbershopů a wellness přetrvá a třeba najde české ekvivalenty, nebo zmizí v propadlišti dějin i našeho jazyka.
Že nová slova nepřináší jen epidemie, ale jsou přirozenou součástí vývoje, doložím na několika krásných nebo hrozných (jak to cítíte) termínech, které jsem zaslechl ještě „před virem“. Třeba po ránu, v jednom hotelu, kuchař ve „spoláku“ (společenském domě) hlasitě pronáší ke kolegům: „Dneska bude nážuch. Chce to na plac dva leďáky. Vevnitř bude stužkáč a venku opalovačka s grilovačkou.“ Jeho kolega vrchní večer pokračuje: „ Dáte si ještě jednu?“ „Co?“ „Tu soupravu…“ (míněno ještě jednou víno a pivo). To mě pobavilo. Stejně jako předtím na jídelním lístku „šťouchy“ nikoliv „šťoucháče“ (šťouchané brambory).
Inu, český jazyk je krásný, barvitý. Jen ta „ekonomizace“ (úspora času v mluvě i prstů na klávesnicích), dělá z některých slov patvary a češtinu ochuzuje o její jedinečnou košatost a květnatost.
Ondřej Sedláček