Za oknem se v mírném, ranním slunečním svitu pohupují větve s rašícími pupeny. V nich se míhají ukřičení hnědo-modro-zeleno červení opeřenci a dole pod stromem, pucuje veverka zbytky ze své spižírny.
Nemyslete si prosím, že jsem duševně podlehl či se pokouším oživit dávná bukolická dílka. Tedy líčení krásného, čistého života na loukách a pastvinách, daleko od shonu civilizace a lidských problémů. To určitě ne. Prostě mi jen jaro zaklepalo na dveře, přesněji větve na okno, a já si toho všiml. Asi víc, než v jiných letech. Ostatně není se co divit – lehce ponuré dny dosavadní, ať již zapříčiněné zimou či nuceným pobytem uvnitř, najednou vystřídalo jasné světlo a pocit jakési energie, lepší nálady, naděje.
Ne, že bych letos v zimě propadal chmurám. Občas ano, přiznávám, ale ne zcela. Koneckonců, zima byla po několika slabších letech (míněno meteorologických) přívětivá, jak má být – plná sněhu, mrazivá. I to jaro zatím vypadá skvěle – s normálními dešti, s teplotami tak akorát jarními.
Ale je tu ještě něco jiného, příjemného, na duši hřejivého. Nejen probouzení přírody pod sluneční paprsky, nalévající se pupeny (jak by řekl klasik), bíle, žlutě, červeně a fialově kvetoucí prvosenky a první včely nad nimi. Je tu také příslib nového života, začátku lepších, veselejších časů. (Snad.) Pro začátek tu máme uklidňující a potěšující procházky v parcích mezi zelenajícími se trávníky a žlutými girlandami zlatých dešťů. Všude přítomnou svěží vůni po jarních deštících, které smývají prach a dávají zalesknout červeným střechám a stovkám věžních kopulí. A kamenným světcům na Karlově mostě a kočičím hlavám na starých náměstích. Pražským krásám, které tu jsou věky, které přetrvaly doby zlé i ještě horší. Jaro přineslo blankytnou modř na oblohu i na hladinu Vltavy, dalo vyniknout – zase úplně jinak – pražským dominantám. Petřínská rozhledna vypadá mladší, Hrad zase barevnější a i paneláky na severním okraji tohoto panoramata jsou tak nějak malebnější, hezčí.
Pro někoho je jaro nejhezčí období v roce, pro jiného je symbolem „znovunarození“, nové naděje, nového života. Ostatně počet jar býval synonymem stáří / let a s jeho začátkem se mnohdy tak nový rok spojoval.
Užívejme si proto naplno „nového roku“! Ať je co možná poklidný a pozitivní, v tom původním, dobrém slova smyslu.
Ondřej Sedláček