…dvou období, píšu toto své zamyšlení. Čistě fakticky končí školní rok, čistě teoreticky končí nejmenované období vyvolané nejmenovanou nákazou. Zde jsem možná až příliš optimistický, ale zkusím to.
Samozřejmě se nabízí spojení obou konců, respektive ohlédnutí za oběma obdobími. Ale když nebyla zase tak skvělá, proč se za nimi ohlížet? Leda snad za úsměvnými historkami. Jako například o sbírání vajec v kurníku během zkoušení – úkol pro školačku byl na přestávku jasný, jenže ho trochu nestihla. A jak vidno, on-line výuku je možné aplikovat i mezi slepicemi. Jen svým kdákáním kurové trochu rušili vyjmenovaná slova a paní učitelce i ostatním dětem asi trochu zůstával rozum stát. Nebo o učiteli, který doma hlídal své malé, požďuchující se ratolesti a přes internet učil. A když už popáté jednomu mrňousovi při zapnutém mikrofonu hrozil, že mu skutečně nařeže, a druhého pošle vykřičet do koupelny, třída ho on-line odměnila potleskem. Teprve pak mu došlo, že jeho domácí výchovné praktiky jsou jaksi v éteru. Nakonec dodám ještě drobnou perličku od nás: základní školou povinný syn strávil sledování hokejového šampionátu našeho týmu s velkým bratrem z východu také on-line. Nějaký šikovný kamarád využil výukových „týmsů“, sezval spolužáky na odpolední „nevýukovou“ hodinu a společně – byť každý doma sám, chroupali brambůrky a komentovali sportovní výkony.
Inu, na to možná jednou budeme vzpomínat. Možná to dopadne tak, že současní školáci spojí na stará kolena vzpomínky na svou školní docházku jen s on-line výukou. Kdo ví. A možná to bude časem normální. Ostatně jsem si sám nedávno několikrát vzpomněl na starý seriál o klokanici Skippy, kde se hlavní hrdina učil na dálku, neb byl kdesi v australské buši, daleko od školy. I když to bylo přes vysílačku či co. Jak mi to tehdy přišlo zvláštní, neskutečné, super.
Nechme však být, co je (snad – abych to nezakřikl) za námi. Máme před sebou léto, prázdniny, dovolené. Umíte si vůbec představit, že vyjdete z města na kole bez pokrývky úst a sednete si na terásku v nějakém lesním zátiší k orosenému pivu? Nebo budete vychutnávat rakouské víno a výtečný špek přímo na místní vinici, bez neviditelné hrozby a bez jakýchkoliv omezení? Já se přiznám, že mi to zatím vůbec na mysl nepřichází. Snad to za pár dnů udělá „cvrnk“ a ten pocit volnosti a touhy po cestách se objeví.
Ondřej Sedláček