únor

...i velikost ponožek

Dostal jsem nedávno velice vtipný email. Na webu jsem našel i autora, kterého na dálku chválím – moc se mu to povedlo. Fiktivní příběh zněl zhruba takto: Pán si objednává pizzu po telefonu a hlas naproti mu rovnou sdělí, jakou by si měl dát vzhledem ke svému zdravotnímu stavu. „Jak pak víte, co mám a nemám za problémy?“ rozhořčuje se zákazník. Hlas bezelstně prozradí, že pizzerii koupil informační kolos G...gle, tedy nebyl žádný problém zjistit jeho momentální zdravotní stav, obzvlášť, když ho konzultuje se svým doktorem e-maily. Celý rozhovor se pak vede v podobně „informovaném“ duchu, včetně debaty o účtu a kartě, kterou zákazník používá.

Pointy měl příběh dvě. První – veselou: hlas na konci sluchátka díky debatě o platební kartě informuje zákazníka – dosud nic netušícího – o nevěře manželky, se kterou chtěl pizzu povečeřet. Druhou – již ne tak veselou: tvrzení, že všechny údaje získal informační kolos ze zdrojů, které jsou přístupné, popřípadě měly zákazníkův souhlas „ke sdílení dalšími subjekty“.

Připomnělo mi to fejetonek, který zde vyšel před necelým rokem, v němž jsem zmínil nařízení o ochraně osobních údajů (GDPR). Ačkoliv toto nařízení mělo svou českou zákonnou podobu i před vyhláškou EU, nyní je asi závaznější. Ale čím a proč? A proč vůbec?!

Já přidám také malý příběh. I ten berte jako fiktivní. Kousíček od nás se staví. Nic neobvyklého. Jdu takhle jednou okolo a vidím plot staveniště polepený papíry s razítky. Nespěchal jsem, začetl jsem se. Z vyvěšeného „územního rozhodnutí“ jsem zjistil, že půjde o dvoupodlažní nepodsklepený rodinný dům dřevostavbu se sedlovou střechou, s garáží, o půdorysu, výšce a šířce… Vedle visel krásně vyvedený nákres „situace“, včetně toho, kde povede jaká kanalizace, elektrika atd. Docela mě to zarazilo. Přece to prošlo stavebním úřadem a sousedy. Kdo má zájem, nechť si najde. Co je komu do toho, jak velký budu mít obývák? Ale nejsem stavař ani právník, prosím. Tož čtu dále. Stavebníkem a investorem jsou manželé Novákovi – Honza JUDr. z Hradce Králové, Katka MUDr. z Pardubic. Ulice a číslo popisné tam bylo pochopitelně též. Stejně jako kontakt na stavební firmu. Což chápu, to je jasné. Když budou dělat nepořádek, mám se na koho obrátit. Nebo, když už to tam píšou, že bych na G...glu rovnou našel doktora Honzu v Hradci a zavolal mu, ať si tam přijede dělníky srovnat?

Shodou okolností mám známé v Hradci a ulice pana doktora mi byla povědomá. Že by jejich soused? Mrknu na web – náhled do katastru nemovitostí – a skutečně, kousek od nich. A hele, on tam má „zástavní právo smluvní“. To si vzal hypotéku. A ona? Taky. To se nám mladí zadlužili. Na vysvětlenou, jak jsou staří, jsem zjistil z fotek, co mají na Rajčeti. I jejich mladé ratolesti poznám na ulici, až dorazí. Už mi chybí jen to „klasické“ – číslo ponožek.

Ať žije soukromí!

Ondřej Sedláček