Leden je navzdory svému mrazivému podtextu vlastně měsícem naděje. Je to opakovaně nový začátek, opět jsme na startu a s rozechvěním očekáváme, co následující, dvaadvacátý rok, přinese.
Potřebovali bychom zdatného numerologa, aby nám vysvětlil, co ony dvě dvojky znamenají. V obecném duchu můžeme od letoška očekávat dost dramatických věcí, od Covidu v mnoha variacích řecké abecedy přes utváření nové vládní garnitury až k drahým energiím. Tedy nic hezkého. I první lednové výročí, které mě napadá, není vůbec optimistické. Vzpomeneme osmdesát let od tehdy přísně tajné schůzky ve vile na břehu berlínského jezera Wannsee, kde se rozhodlo o „řešení židovské otázky.“
Setkání řídil Heydrich, který rozhodně hodlal uvést výsledky jednání do praxe. Nacistické špičky se sešly 20. ledna 1942 a hodlaly zde domluvit detaily zřejmě nejzrůdnější akce, která byla v dějinách zrealizována.
Jelikož šlo o schůzku tajnou, nikdo nezasvěcený o ní nevěděl. Ostatně, neví se o ní mnoho ani dnes, všichni historici většinou vycházejí z náhodného nálezu v archivu, kdy se objevila kopie zápisu říšského sekretáře, který se jmenoval Martin Luther. Skoro bych řekla, že jde o jméno symbolické, ale prý se tak jmenoval doopravdy. Lutherův zápis o schůzce je navíc jediným dokladem o tomto jednání. Tím, že ho američtí badatelé objevili až po Norimberském procesu, nestal se ani předmětem doličným. Jen potvrdil existenci schůzky v zámečku na břehu jezera Wannsee, kde se pod vedením kata českého národa Heydricha rozhodlo o brutální genocidě židovského národa. V onom úterním odpoledni se zde jednalo o tragickém osudu milionů Židů, přičemž celé jednání trvalo asi jen hodinu a půl. Pravdou také je, že vraždění Židů v té době již běželo na plné obrátky, cílem setkání v luxusní vile nedaleko Berlína bylo tedy hlavně sladit postup veškerých úřadů a vymýtit případné pochybnosti těch, kdo v sobě vydolovali náznak lidskosti, jako že to tak nejde. Wannsee potvrdilo, že jde. Cíl byl jasný, zlikvidovat veškeré židovské obyvatelstvo v Evropě. A nutno konstatovat, že se to dost dařilo.
Dvaadvacátý rok přinese i další válečná výročí, žít před osmdesáti lety v tzv. protektorátu v roce 1942, bylo hodně dramatické. Píšeme o tom třeba i proto, abychom si porovnali, jak přemýšleli lidé před osmdesáti lety a jak dnes. A také, abychom nezapomínali na temné stránky dějin.
Navzdory tomu, že leden vnímáme jako nový začátek, měsíc naděje.
JN