Replika Božkova parovozu
Zda se mi skoro symbolické, že v době, kdy se mnozí vozí v elektromobilech a veřejně se řeší, zda se tento typ dopravy stane běžnou součástí naší mobility, připomínáme si výročí narození Josefa Božka, který nám připravil parovůz.
Možná by to dnes bylo nejvíc ekologické vozidlo. Problémy emisí a bezpečného provozu ovšem slavný konstruktér vůbec neřešil. Měl spíš starosti, jak jeho novinku lidé přijmou, zda se vůz vůbec ujme.
Tento slavný konstruktér se narodil 28. 2. roku 1782. Přišel do rodiny mlynáře, a je to už dlouhých 240 let od jeho prvních krůčků. A zatímco lidstvo samo se asi moc nezměnilo, automobilový průmysl diametrálně. Občas mě napadá, co by asi Božek na dnešní elektromobily říkal? Ostatně i dosud běžná auta by ho určitě zaujala, protože on byl mechanik tělem i duší. Objevoval už na gymnáziu. A pak všude, kudy chodil. Do Prahy doputoval ze Slezska, přes Brno. Všude za sebou zanechával stopu, nikoli ovšem uhlíkovou, ale v podobě vynálezů, objevů či alespoň drobných vylepšení. V Praze zkoušel studovat, ale brzy na radu Františka Antonína Gerstnera a také proto, že měl věčně hluboko do kapsy, začal pracovat jako technik. Proslavil se výrobou protéz, o které byl v době po napoleonských válkách velký zájem. Uměl udělat protézu ruky i nohy, čímž mnoha zmrzačeným vojákům umožnil návrat do civilního života. Jako vyučený hodinář pak důmyslně vytvářel různé typy hodin, orlojů či třeba kapesních hodinek, které se natahovaly samovolně, pohybem.
Do tehdejší horké novinky, kterou byl v Anglii představený parovůz, se v Praze pustil s velkým elánem. Hrabě Buquoi ho nesestavený přivezl do Prahy a Božek byl nadšen z možnosti ho sestrojit. Posléze dokonce vytvořil i parník. Oba své vynálezy předváděl ve Stromovce. A tady jeho paroúspěchy končí. Při slavnostní prezentaci parovozu totiž během prudké průtrže mračen někdo ukradl pokladnu s vybranými penězi za vstupné. Což v jeho situaci, kdy byl zadlužený až po uši, byla vlastně smrtící rána do vazu. Rozladěný Božek nejenže tehdy vztekle svůj vynález rozbil, ale na další experimenty už zanevřel. Živil se jako mechanik. Vyráběl vagony pro Gerstnerovu koňku, konstruoval vodní čerpadla. A během práce na vodárně si uhnal zápal plic, kterému v roce 1835 podlehl. Pochován je na Olšanech.
Replika jeho rozbitého parovozu je k vidění v Národním technickém muzeu. A za otce automobilové dopravy ho lze považovat zcela právem. Vždyť díky jemu jezdily parovozy nejen v Anglii, ale i v Praze. A to je prvenství docela pěkné. Při jeho připomenutí lze přemýšlet, zda by Josef Božek dával dnes přednost elektromobilům či vozům se spalovacími motory. Nebo zda by pořád jezdil v nějak upraveném parovoze.
JN