Titanic
Do států se dnes většinou létá letadlem. Pohodlně se usadíte, pustíte si nějaký film a po několika hodinách jste za oceánem. Ještě před sto lety si o takové rychlosti lidé mohli nechat jen zdát. Hledaly se rychlé cesty a jednou takovou cestou měla být plavba na nepotopitelné lodi. Tou lodí se stal Titanic, který měl ambice být nejrychlejším spojením z Evropy do New Yorku. Možná na to i technicky měl, ale jak to dopadlo, všichni víme. Stalo se tak před sto deseti lety. 14. dubna 1912. Zemřelo mnoho lidí, což ale „smetla“ první světová válka, která nejenže měla obětí výrazně více, ale také přispěla k tomu, že se na námořní tragédii na dlouho zapomnělo.
Luxusní kajuta na Titanicu
Dnes ji známe hlavně díky romantickému velkofilmu z konce devadesátých let, nicméně, vstoupil i do mnoha úsloví. Titanic do Ameriky tehdy nedojel, a zatímco na palubě se ještě hrálo, dole již lidé bojovali o život. Jde o velkou symboliku, kterou lze aplikovat i na naši dnešní současnost. Možná vám také někdy někdo blahopřál, že kromě zdraví přeje i štěstí, protože lidé na Titanicu byli také zdraví, jen mnoha chybělo ona příslovečná kapička štěstí. A tak se Titanic stal symbolem něčeho, co určitě nezamýšlel. Chtěl být ekvivalentem rychlosti, nejlepším spojením mezi kontinenty. Stal se symbolem neúspěchu, náhody, nedostatku štěstí. A vlastně i lajdáctví a nadnesené sebechvály a sebepropagace. Kdyby loď byla minimálně vybavena záchrannými čluny v množství větším než malém, mohlo být všechno jinak. Ale nebylo a nám dneska zbývá jen možnost si slavnou loď a její tragédii připomenout. Nebo se podívat na Cameronnův Titanic a trochu si u něho zaplakat.
JN