Památník parašutistům a duchovním, kteří zde v roce 1942 zahynuli, je umístěn na vnější straně kostela z ulice Resslova (zdroj cs.wikipedia).
Letošní červen se nese ve znamení událostí, které připomínají 80 let od počátku heydrichiády. Když byl koncem května roku 1942 atentátem odstraněn kat českého národa Reinhard Heydrich, vypuklo šílenství, které známe pod názvem heydrichiáda. 18. června 1942 pak byli hrdinové ze zatáčky, spolu se svými kamarády z dalších výsadků, dopadeni v kostele v Resslově ulici.
Navštívit kryptu pravoslavného kostela znamená propadnout se osmdesát let zpátky v čase a živě si představit, jak se ti muži tady tehdy cítili. Velkou zvědavost vzbuzuje nedokončený otvor ve zdi. Opravdu se pokoušeli tudy uniknout? A jak jim těch několik dní, kdy se zde ukrývali, ve tmě a bez informací, asi bylo?
To jsou otázky, které dráždí fantazii, ale přesné odpovědi nám nikdy nikdo nedá. Všichni aktéři zemřeli, žádné deníkové záznamy jejich posledních dní nemáme. Vše si musíme domýšlet. Domýšlíme se již osmdesát let, přímých pamětníků tehdejších dramatických událostí kvapem ubývá, fantazie proto dostává stále větší prostor.
Letošní rok se válečným událostem věnuje opravdu důkladně. Můžeme se vydat po stopách Anthropoidu, vyslechnout řadu besed i přednášek, navštívit kostel a kryptu.
Kostel v Resslově ulici nesl v době války jméno Karla Boromejského, slovanským věrozvěstům je zasvěcen až od roku 1935. V devatenáctém století měl být dokonce zbourán. Pak ale na veřejnost pronikla fake news, která tvrdila, že kostel je dílem architekta Kyliána Ignáce Dientzenhofera. Dílo takového velikána přeci jen nejde jen tak zbourat ani o bourání rozhodnout jedním škrtem pera, proto se demolice zdržela a začalo se o budově diskutovat. Než se přišlo na omyl, protože slavný architekt sice na kostele pracoval, ale jen na dokončovacích pracích, došly peníze a bourání se nekonalo.
Kostel tak přetrval a čekal na svých několik hodin tragické slávy. Ta přišla v souvislosti s úkrytem parašutistů, který jim zde domluvil Jan Sonnevend, předseda farní rady. Jeho návrh přijal a s azylem souhlasil páter Gorazd. Také za to oba zaplatili svým životem. A aby toho nebylo málo, byli popraveni i další členové církve, přesněji řečeno Československé církve biskupské, která byla na završení všeho posléze zrušena.
Jak byli parašutisté dopadeni je všeobecně známo, stejně jako to, že celá tragická událost připadla na 18. červen 1942. Stopy po kulkách lze dodnes v kryptě objevit.
Slavný Sequensův film Atentát se zde ovšem netočil, byť iluze vytvořená ve studiu byla dokonalá.
Kostel musel být po válce náročně opravován a slavnostní znovuvysvěcení se konalo v roce 1947. Ve stejném roce zde byla odhalena pamětní deska, připomínající parašutisty. Po komunistickém převratu se atentát dostal do nemilosti, raději se nepřipomínal. A pokud ano, pak jako nepovedená akce ze západu a zdůrazňoval se hlavně počet obětí.
Po roce 1989 se úcta k západnímu odboji a činu zde ukrývajících se parašutistů vrátila. V roce 1995 byl kostel vyhlášen Památníkem hrdinů heydrichiády. A tím je samozřejmě dodnes, i v časech, kdy si připomínáme události, které se zde staly před osmdesáti lety.
A jako zajímavost na závěr ještě aktualitu, a totiž, že se podařilo nalézt osobní zbraň Josefa Gabčíka. Colt, kterým střílel v Libni a kterým také ukončil svůj život v kryptě. Jak vidno, badatelé mají stále co objevovat.
A my ostatní můžeme navštívit kryptu kostela Cyrila a Metoděje a připomenout si život a smrt tehdejších hrdinů, kteří zde položili své životy za naši svobodu.
JN