Buzz Aldrin při výstupu na měsíční povrch (zdroj cs.wikipedia.org)
Červenec se nabízí jako měsíc okurkové sezóny. Všichni odjeli na dovolenou, není o čem psát. Případně lze jen nějaké kachny lovit a vytvářet zdání honby za senzací. Ale ve skutečnosti tomu tak vůbec není, letních událostí existuje víc, než by jeden čekal.
Samozřejmě se nabízí klasická kalendářová klasika v podobě Jana Husa či Cyrila a Metoděje. Jenže není dobré z hlediska dějin červenec takto hrubě podceňovat. Znalci jistě vědí, že sem patří jednak přistání na Měsíci, 20. 7. 1969, jednak i počátek Velké, alias první světové války (28. 7. 1914). Americký Den nezávislosti (4. 7. 1776) či francouzský pád Bastilly (14. 7. 1789). Takže je to jako u všeho, když zapátráte po detailech, najdete úchvatný celek. Pestrou mozaiku červencových událostí.
Třeba takový detail, že se červenec jmenuje po slavném Caesarovi, tedy July jako Julius, je asi všeobecně známý. Jenže co český název?
Naši obrozenci tento letní měsíc bohužel pojmenovali velmi prostě, jako ten, co jde po červnu, tedy červenec. Jak vidno, i obrozenci měli své intelektuální hranice.
Lunární modul Apolla 11, na Měsíci (zdroj cs.wikipedia.org)
V červenci se kupříkladu dost bojovalo. Vzpomeňme dvě slavné bitvy s českou účastí. Bitva u Zborova, kde vyhrály československé legie, byla za první republiky dokonce státní svátkem, tedy 2. července 1917. Zajímavým paradoxem jejího bratrovražedného podtextu je historický fakt, že kdyby válka dopadla opačně, byli by z vítězů rázem vlastizrádci.
Bitva u Hradce Králové 3. července 1866 sice tak velkou popularitu ve společnosti nikdy neměla, ale pravidelně se připomínala rovněž. Vlastně připomíná dodnes. Její rekonstrukce patří k tradičnímu koloritu prvních červencových dní. Navíc je označovaná jako největší bitva na našem území, víc vojáků naráz zde údajně nikdy nebojovalo. Na bojišti, kde zemřely tisíce mladých mužů, lze dodnes při troše štěstí najít knoflíky či zbytky střeliva. Byl to prostě tehdy opravdový masakr, když tam, u Královýho Hradce, lítaly ty koule prudce…, jak kdysi zněla píseň udatného reka, kanonýra Jabůrka.
A svým způsobem bitva přímo vedla ke vzniku Rakouska – Uherska a nepřímo i třeba ke vzniku Národního divadla.
Ve výčtu červencových bojových akcí určitě nelze zapomenout na defenestraci, na tu první, z 30. 7. 1419, což byla vlastně také bitva. Dost stěžejní pro naše středověké dějiny. Událost je považována za počátek husitských válek. Proběhla na Novoměstské radnici a krom již zmíněného husitství přinesla také letitý mýtus, který tvrdí, že husité nabodávali letící konšely na svá kopí. Navzdory fyzikálním zákonům, které jasně dokazují nesmyslnost tohoto tvrzení, vytrvale koluje v představách o první pražské defenestraci. Realita je však mnohem jednodušší. Vzbouřenci nechali úředníka dopadnout na zem a tam ho surově bili.
Ale proti mýtu je někdy těžké bojovat. Výročí defenestrace ale už láme prázdniny, připadá na konec měsíce, kdy už se dny zkracují a noci bývají až o hodinu delší než na jeho počátku.
Proto zůstaňme u jeho počátku, kdy se všechno rozbíhá a chystá, protože co červenec neupeče, to srpen nedovaří.
Tak hezké léto.
JN