květen

Jako za Karla IV.?

Tak nám zase všechno rozkvetlo. Pro změnu dost brzy, což se však v posledních letech stává pravidlem. Co, nebo kdo, za to může, je předmětem věčných diskusí. Někteří viní sebe a ostatní, že moc jezdí autem, topí a vůbec moc „konzumují“, čímž přispívají ke znečišťování planety a tím i k jejímu ohřívání. Rok co rok o nějaký ten stupínek nazvaný po svém objeviteli – švédském vědci Celsiovi.

Jiní to tak tragicky nevidí, spíš globální oteplování přičítají historicky doloženým a cyklicky se vracejícím dobám chladnějším a teplejším. Jak se ostatně traduje – již za Karla IV. se u nás pěstovaly ve velkém melouny, které dnes schováváme raději ve skleníku nebo dovážíme z teplejších krajin.

K tomuto malému zamyšlení nad současným počasím mě přivedly projevy některých „důležitých“ evropských a unijních politiků, které v souvislosti s bojem se zákeřným virem, respektive s obnovou pozastavených ekonomik, vybízejí k zásadním proměnám našeho chování vůči přírodě. Jasně a stručně řečeno: méně jezdit autem, topit a vůbec méně konzumovat.

Známým a stokrát prověřeným je rčení: „Cesta do pekel je dlážděna dobrými úmysly“. Nemíním polemizovat s učenými hlavami odborníků na meteorologii či přírodu obecně. Ovšem je nad slunce jasnější, že momentální odstavení továren (a jejich komínů), letadel (a jejich výfuků) a dalších znečišťujících činitelů kvůli viru nelze držet do nekonečna. Nebo snad ode dneška přestaneme kupovat nová auta, počítače, ledničky, mobily? Přestaneme létat po světě za prací, poznáním a na dovolenou? Přestaneme využívat veškeré výdobytky naší civilizace a budeme pole obdělávat pluhem taženým voly? Začneme žít jako naši předci za zmíněného Karla IV. Dopravu a poštu nahradí pro nejvyšší vrstvy posel na koni, zkažený zub vytrhne běžnému lidu kovář a místo televize posedíme u draní peří se sousedy nebo si dáme černou hodinku? A živit se budeme jak? Co se přes léto urodí se sní, na zimu něco zaledujeme ve sklepě a až všechno dojde, dáme si menší půst?

Je proti logice popřít vývoj. Jak známo, pokrok nezastavíš. A stejně tak platí, že na lepší se zvyká snadněji a rychleji než jít obráceně, vracet se k méně pohodlnému.

Ani já nejsem proti snaze méně, nebo rovnou minimálně, devastovat přírodu. Naopak. Ale myslím, že všeho s mírou. Zkusme omezit plasty, zkusme méně plýtvat a stavme domy a auta tak, aby méně spotřebovávaly. Ovšem jen do té míry, aby náklady a zdroje pro jejich výrobu nakonec nepřekročily to, co by spotřeboval klasický dům nebo běžné auto na benzín. Jinak to logiku nedává. Tedy podle mne.

Hezké květnové dny a hlavně to zdraví!

Ondřej Sedláček