Jindřich Fügner (zdroj cs.wikipedia.org)
Pokud přemýšlím o nějakém výročí, které se pojí se zářím, je to klasicky Ludmila a Václav. Mně ještě září evokuje Zlatou bulu sicilskou, která má letos dokonce kulaté výročí, je to již 810 let od vydání dokumentu, který se nějakou záhadou stal symbolem školního dějepisu.
Ještě kulatější výročí slaví zakladatelé Sokola a za připomenutí jsem si vybrala toho méně známého, Jindřicha Fügnera. Tyrš má v Praze nejen svůj dům, ale proslavili ho i Jára Cimrman a Jaromír Bosák, takže jeho 190 let od narození ponecháme stranou, a vrhneme se na Fügnera, který se narodil před dvěma sty lety. Mohli bychom ho zařadit mezi velké české mecenáše, protože nebýt jeho peněz, bůh ví, jak by to se Sokolem v Praze v jeho těžkých začátcích vypadalo. Podívejme se na něho ale víc jako na člověka, kterého bychom si asi přáli i v dnešních dobách. Moudrého, velkorysého, s rozhledem a velkou empatií. S touhou pomáhat potřebným.
Jindřich Fügner se původně věnoval obchodu, později pojišťovnictví. Soukromým studiem a dlouholetým pobytem v cizině získal všestranné vzdělání, široký rozhled a ovládal několik jazyků.Díky dědictví po dědovi (zdědil jeho vinice a lodě) byl vcelku zámožný. Zprvu obchodoval, pak se stal majitelem generální agentury italské pojišťovací společnosti.
Narodil se 12. září roku 1822 v Praze jako Heinrich, patřil k tzv. českým Němcům, což nikterak nebránilo jeho českému vlastenectví. Je to, pravda, trochu protimluv, ale on to tak měl. Sám si na to přišel, rodinné zázemí ho v tomto duchu nijak neformovalo. Postupem času o sobě hovořil jako o německy mluvícím Pražanovi. Kdyby se mělo zmínit jeho vzdělávání, nabízí se škola života, což ale dneska zní trochu pejorativně. Prostě neměl školy, ale zkušenosti. Hodně cestoval, byl vnímavý, znal jazyky – domluvil se minimálně pěti, uměl se poučit.
Krom toho byl i fešák, ženské oko se potěšilo pohledem na jeho urostlou postavu. Kdyby se nevěnoval sportu, mohl být i módní guru, uměl se oblékat, měl vkus a zálibu v kvalitních látkách i oblečení. Co je podstatné a stěžejní, byl velkorysý, s nadhledem. A měl dar empatie. Tyršovy nápady prostě zaplatil. A když vznikl Sokol, platil zpočátku úplně všechno. Pronájmy, nářadí, kapelu. Postavil první tělocvičnu. Byl prostě pro Tyrše dar z nebes, kdyby se ti dva nepotkali, asi by se naše sportovní historie ubírala úplně jiným směrem.Pohledný Jindřich Fügner měl štěstí i v manželství, se svou krásnou a něžnou ženou Kateřinou dokonale souzněli. Jejich dcera Renáta se později stala Tyršovou ženou, což je ale jiný příběh. Možná kvůli své velkorysosti a mecenášství, možná kvůli ekonomickému vývoji monarchie, těžko najít spouštěcí moment faktu, že se Jindřich hodně zadlužil, přišel o pracovní místo ředitele, a ve finále onemocněl. On sám říkal, že se zranil při cvičení, někdy v říjnu. A v půli listopadu 1865 zemřel, ve věku 43 let. Jeho pohřeb se sice stal velkou manifestací, byl ve své době miláčkem Prahy, nic to ale nemění na faktu, že odešel nečekaně a mlád. Škoda. Pro něj, pro jeho rodinu, ale i pro rozvíjející se Sokol, byť ten ho patrně na finanční dno dostal. Fügner to ale tak nevnímal. Byl filantrop a snílek, empatický elegán, který trochu nespravedlivě zmizel v propadlišti dějin. Proto si v září připomeňme dvě stě let od jeho narození v Růžové ulici v Praze. Život neměl úplně růžový, ale odkaz zanechal veliký. A zdravého ducha představoval více on, než Tyrš, byť jeho úmrtí v mladém věku lze z tohoto úhlu pohledu vnímat jako paradox. Ale za svého aktivního života starý řecký ideál kalokagathia naplňoval stoprocentně.
JN