„Kdo šetří, má za tři.“ Toliko lidová moudrost. A protože je léty ověřená, určitě na ní něco je. Že v dnešní době platí obzvlášť, to jistě nebude nikdo rozporovat. Jenže ono je šetřit a šetřit. Šetřit na čem, aby to mělo smysl? Šetřit na úkor čeho – životního prostředí, sousedů? Šetřit peníze nebo čas nebo právě to naše okolí? Zkrátka je nutné zvážit, co je tak nějak rozumné, „trvale udržitelné“ pro všechny. A hlavně to slovo rozumné, od slova rozum – jímž se člověk (zpravidla) odlišuje od jiných živých tvorů, to je podstatné. Znám spoustu nerozumných (z mého pohledu) nařízení či nepsaných pravidel, která šetří něco a něco naopak zcela pomíjí. Ostatně taky nelze vyhovět všem, že. Ať již jde o to prostředí, o sousedy nebo o peníze. Vždy je něco za něco.
Zde je příklad. Máme souseda, který zjevně nerad ničí svůj vozový park drsnými kartáči a agresivní chemií v „komerční“ myčce. Z toho celkem logicky vyplývá, že si myje auto sám. Činí tak doma před garáží, na dlážděném chodníčku, který spáduje k obecní štěrkové komunikaci. Naneštěstí je velmi pečlivý, v rodině mají i druhý vůz a ještě motorku. Takže sousedova „vapka“ (ruční tlaková vodní myčka) kvílí velmi často po okolí, a to podle aktuální čistoty na silnicích: někdy ráno, jindy v pravé nedělní poledne, jindy zas až po deváté večer. A samozřejmě, že čistotný soused po omytí vozů ještě důkladně smyje vše ze svého chodníčku na ulici. Nabízí se tedy otázka, co vlastně soused šetří. Životní prostředí to asi nebude (a pozor: „vodní zákon“ výslovně zapovídá mytí aut tam, kde by mohlo dojít k ohrožení jakosti povrchových nebo podzemních vod!). Sousedy nešetří častým hlukem, vodu jistě též příliš neřeší a co se peněz týká, nevím, zda mu součet nákladů převýší dnešní cenu obyčejného programu v myčce. Jenže, každý jsme nějaký.
Nakonec si dovolím dodat pár paradoxních případů „šetření“ z posledních dnů: některé „mhd“ poslaly do provozu kvůli nákladům na plyn opět autobusy na naftu, ve Francii plánují v nouzi omezit nabíjení elektromobilů v ranní a večerní špičce a řada zemí obnovuje těžbu „neekologického“ uhlí, neb nemá čím topit.
Inu, šetřit lze leccos lecjak …
Ondřej Sedláček