Muzeum literatury
Ve zrekonstruované bývalé Petschkově vile v Bubenči zahájilo koncem října svoji činnost Muzeum literatury. S tímto názvem instituce jsme se doposud nesetkávali. Nejde ale o nově založené muzeum, spíše o příhodnou a potřebnou změnu názvu bývalého Památníku národního písemnictví, který po dobu sedmi desetiletí sídlil v prostorách Strahovského kláštera.
V novém sídle však organizace získává nejen větší, ale hlavně současným i budoucím potřebám přizpůsobené prostory, které nabízejí sály pro výstavy, studovny, dílnu pro děti a moderně vybavený sál pro doprovodné programy. Návštěvníkům se nově představuje stálá expozice s názvem Rozečtený svět, která skýtá nepřeberné možnosti průběžné obměny. V příhodném ročním čase pak je možné pro muzejní aktivity využívat i rozlehlou upravenou zahradu.
Naléhavou potřebu změny pociťoval dřívější Památník národního písemnictví už dlouho. Instituce byla ve Strahovském klášteře v nájmu řádu premonstrátů a potřeba vlastního objektu se stupňovala s rychlým přechodem muzejnictví k novým způsobům komunikace s veřejností. Bylo nutné vystavovat svěřené fondy aktuálním a přitažlivým způsobem. Přestože zejména Strahovská knihovna byla, dle slov ředitele muzea Zdeňka Freislebena, exponátem sama o sobě, nemožnost dalšího rozvoje instituce převažovala exkluzivitu historických prostor. Důkladná rekonstrukce vily Marianne Gellertové-Petschkové, postavené v roce 1930 pro dceru z bankéřské rodiny Petschků, kteří opustili republiku před II. světovou válkou, umožňuje rozvinout práci Muzea literatury s veřejností, ale i vlastní badatelskou práci do mnohem větší šíře. Pro návštěvníky je tu k dispozici 10 výstavních sálů, pro pracovníky a badatele moderní zázemí. A proč změna názvu? Památník již dříve pod názvem Muzeum literatury vystupoval v zahraničí, a název více odpovídá jeho činnosti.
Rozečtený svět
V jednotlivých sálech muzeum prezentuje v nápadité expozici českou literaturu od národního obrození až do roku 1989. Důležitým principem je možnost její časté obměny. Autorkou konceptu je Alena Petruželková a kurátorsky se na ní podílelo devět autorů. Do Muzea literatury však můžete zavítat také on-line. Virtuální katalog provádí expozicí a nabízí založení vlastní sbírky oblíbených exponátů, komentáře pro děti a rozšiřující audia. Tomu, kdo se však vydá na skutečnou prohlídku, nabídne návštěva fascinující cestu – název expozice Rozečtený svět je přiléhavý. Není to nudná pouť mezi archiváliemi, ale dobrodružství objevování všech aspektů literatury a jejího působení na nás. Zvolená cesta vede jen úzkými „průseky“ nekonečného a pro mnohé nepřehledného literárního lesa. Není potřeba najednou zmapovat celý les, když jeho jednotlivé části jsou tak úžasně různé a je tak zajímavé v nich na chvíli zabloudit. Jejich prozkoumáním však pochopíme, kudy vede cesta dál. Expozice proto nemá žádnou jednotící linii.
Jedním z takových průseků literárního lesa je „Máchovská“ expozice, která přinutí k zamyšlení, kolika různými způsoby může být nahlíženo na osobnost Karla Hynka Máchy a jeho dílo – a odhalí důvody jeho nesmrtelnosti. Dalším průsekem je vysvětlení vzniku a vlivu českého literárního „Pantheonu“ na utváření národní identity a další důsledky tohoto zbožštění některých osobností (Palacký, Havlíček, Němcová…). Dvacáté století, s rychlým vpádem modernity do umění i běžného života, je tu předvedeno působivou prezentací básně zapomenuté exilové spisovatelky a historičky Milady Součkové, jejíž hrdinka nesouhlasně sleduje muzejní expozici věnovanou své vlastní osobě. Další oddíl je věnován solitéru české literatury i výtvarného umění jménem Josef Váchal. V ještě dalším najdeme zajímavě vizuálně zpracované období poetismu nebo význam osobnosti literárního vědce a filosofa Václava Černého a společenství kolem Kritického měsíčníku, který redigoval ve válečných letech 1938–1942.
Ze stěn i vitrín k návštěvníkům promlouvají všemi dostupnými prostředky autoři, literární kritici, novináři i sami čtenáři. Literatura se zde představuje ukázkami rukopisů, knih, filmových adaptací, videoartem, zvukovými nahrávkami i výtvarnými díly. Základním orientačním prvkem v expozici je QR kód ke každému exponátu, jímž návštěvník vstupuje do on-line katalogu. Pro děti je připravena řada materiálů i programů, jejichž průvodcem je veselý Knihomol. V tzv. Malé galerii, jednom ze sálů určeným pro střídající se výstavy, najdeme až do března 2023 Nejkrásnější české knihy za rok 2021. Jsou vystavené na textilii polozakrytých kusech nábytku – vlastně historických exponátech ze sbírek muzea, patřících nejrůznějším literátům, jejichž archivy a pozůstalost muzeum opatruje.
Kudy vede cesta?
Do nového Muzea literatury dojdete Pelléovou ulicí a najdete je nedaleko od Villy Pellé, kde dnes sídlí stejnojmenná galerie. Přímo naproti stojí pak další z architektonicky cenných vil pražské Bubenče, Vila Lanna v majetku Akademie věd ČR, kde se často pořádají různé konference a setkání akademiků. S oběma subjekty hodlá Muzeum literatury v budoucnu spolupracovat a v Bubenči tak vytvořit nový zajímavý prostor pro setkávání veřejnosti s kulturou a vědou.
Kudy však vede cesta k návštěvníkovi? Jak ho získat a přivést na nové místo? Jak v muzeu vystavit dobrodružství četby, které zažíváme v soukromí? Jak prezentovat dialog čtenáře s autorem, autora s veřejností, veřejnosti mezi jednotlivými skupinami, vnímajícími tutéž literaturu různě? Že je i tento poněkud abstraktní úkol možné splnit, dokazuje nová linie Muzea literatury, která má rozhodně potenciál návštěvníka oslovit. Musí však přijít – a to bude v příštích týdnech a měsících pro muzeum úkol největší.
Muzeum literatury, Pelléova 44/22, Praha 6, otevírací doba út–ne, 10–18 h.
foto Anna Pleslová
Martina Fialková